Tento text přináší hlubokou filosofickou reflexi nad pojmem budoucnosti, jak ji v roce 1971 zachytil autor ve svých poznámkách. Autor se odvrací od tradičního lineárního chápání času, kde je budoucnost pouze tím, co teprve nastane v určitém bodě v čase. Místo toho definuje budoucnost jako dynamický proces neustálého "stávání se" a aktivního dění, které bytostně prostupuje i přítomný okamžik. Klíčovou myšlenkou je, že budoucnost není souborem hotových či uzavřených událostí, ale spíše specifickou kvalitou bytí, která se může projevovat i v minulosti. Pokud se něco v minulosti odehrálo jakožto proces směřující k budoucímu, nepřestává to být budoucností ani poté, co se to stane historickou skutečností. Text tak zásadně zpochybňuje běžné rozdělení času na minulé, přítomné a budoucí a navrhuje ontologický pohled, kde je budoucnost integrální součástí samotného procesu existence. Tato perspektiva zdůrazňuje otevřenost dění a odmítá vnímání času jako pouhé uzavřené řady již hotových faktů, čímž otevírá prostor pro nové pochopení lidské zkušenosti v čase.