Text zkoumá povahu a legitimitu otázky „Co je to filosofie?“. Autor rozlišuje mezi dotazem laickým a filosofickým. Laik mylně předpokládá, že filosofii lze definovat zvnějšku pomocí jednoduchých pojmů, aniž by bylo nutné do ní vstoupit. Hejdánek však tvrdí, že neexistuje žádná rovina výpovědi o filosofii, která by stála mimo ni samotnou; pouze filosofie je kompetentní k určení své vlastní podstaty. Skutečné tázání vyžaduje filosofický postoj a vědomí vlastních mezí, podobné sókratovskému „vědoucímu nevědění“. Filosofie je zde definována jako „filalétheia“ neboli láska k pravdě. Jelikož pravdu nelze uzavřít do pevných definic, nelze takto omezit ani filosofii. Porozumění filosofii je možné pouze skrze aktivní angažovanost a cestu vlastního filosofování. Každý nefilosofický pokus o vymezení je proto nutně falešný. Filosofie není speciální disciplínou, ale vztahem k celku, který je v každém okamžiku veden pravdou a vyžaduje aktivitu myslícího subjektu.