Text se zabývá problematikou kosmogeneze a procesem konstituování světa jako celku. Autor argumentuje, že svět neexistuje jako předem daný souhrn skutečností, ale postupně se utváří skrze reaktibilitu jednotlivých událostí. Plná konstituce světa je možná až s vývojem bytostí, které se k tomuto celku dokážou vztáhnout a tematizovat jej, čímž se stávají jeho obyvateli. Tento proces není omezen pouze na člověka, ale zahrnuje i nižší organismy a sahá až do primordiální roviny předživé přírody. Myšlenková rekonstrukce kosmogeneze vyžaduje specifická pojmová schémata, která umožňují nahlížet i na elementární události jako na zárodky kosmu. Autor varuje před zjednodušujícím objektomorfismem a navrhuje cestu od jednoduchého ke složitému, podloženou antropologickou či fenomenologickou preambulí. Cílem je pochopit svět jako neustále probíhající, neukončený proces, v němž vývoj člověka a vývoj kosmu tvoří neoddělitelné rub a líc téže skutečnosti.