Text zkoumá pojem reflexe jako konstitutivní rys lidského vědomí a základní nástroj filosofie. Reflexe je definována nikoliv jako pouhý pasivní odraz, ale jako aktivní „zpětné ohnutí“ pozornosti od bezprostřední praxe k samotným aktům vědomí a jednání. Autor zdůrazňuje, že lidské vědomí je bytostně charakterizováno schopností vědět o svém vědění, což umožňuje integritu a kontrolu našich zkušeností. Filosofie je pak představena jako systematická a principiální reflexe, která se snaží vidět lidské konání v pravém světle. Klíčovým tématem je nutnost odstupu od vnějšího i vnitřního světa, který zprostředkovává vstup do „světa řeči“ (logos). Reflexe tak není uzavřením se do subjektivity, ale specifickou formou transcendence, která skrze analýzu akcí a interpretaci před-zkušeností otevírá cestu k hlubšímu uchopení skutečnosti. Text obsahuje i polemiku s pojetím reflexe u Husserla a Patočky.