Tento dopis Ladislava Hejdánka z ledna 1980 představuje hlubokou filosofickou reflexi debaty o povaze českého národa, kterou vyvolaly texty Petra Pitharta a následná kritika Václava Černého. Hejdánek se ostře vymezuje proti Černého pojetí, které národ definuje skrze jazyk jako „přirozenou a vrozenou“ danost a které odmítá tradici Bernarda Bolzana či Emanuela Rádla jako překonanou „vývojovou nezbytností“. Autor naopak obhajuje Rádlovu koncepci etického patriotismu a navazuje na Jana Patočku. Argumentuje, že národní příslušnost není určena biologickým původem ani osudovou nutností, nýbrž je výsledkem vědomého mravního rozhodnutí a duchovní orientace jednotlivce. Hejdánek kritizuje tendenci schovávat se za historický determinismus a zdůrazňuje, že filosofie musí reflektovat konkrétní lidskou praxi a odpovědnost. Text rovněž podtrhuje pluralitu názorů uvnitř hnutí Charta 77, která podle autora nemá a nemůže mít jednotné ideové stanovisko k otázce národního osudu.