Dopis Ladislava Hejdánka z května 1980 se zaměřuje na společenský a historický význam bytových seminářů dr. Julia Tomina. Autor odmítá tezi, že by hlavním kritériem pro hodnocení těchto aktivit měla být jejich odborná filosofická úroveň. Podle Hejdánka spočívá skutečný přínos v samotném aktu prosazování práva na svobodné vzdělávání a soukromé shromažďování navzdory policejní perzekuci. V textu ostře kritizuje dobové tendence k morálnímu indiferentismu, které ztělesňuje například Eva Kantůrková svým důrazem na čistou „neochvějnost“ postoje bez ohledu na jeho věcný obsah. S odkazem na tradici Jana Husa a T. G. Masaryka Hejdánek argumentuje, že lidské činy a ctnosti nelze izolovat od jejich dějinného kontextu a spravedlnosti cíle, o nějž usilují. Tominovu činnost tak interpretuje jako zásadní příklad občanské rezistence, jejíž hodnota tkví v důsledné obraně intelektuální integrity, což je v dané situaci nadřazeno jakékoli interní odborné diskusi o kvalitě interpretace klasických textů.