Tato studie se zabývá reflexí jakožto klíčovou metodou filosofického myšlení. Zatímco v běžném uvažování je reflexe často nahodilá, ve filosofii se stává systematickým a principiálním nástrojem. Autor definuje filosofii právě jako tuto systematickou reflexi, která podrobuje své výsledky i sebe samu neustálému kritickému přezkoumávání. Reflexe je nahlížena jako specifická akce, jejímž cílem je jiná akce, což umožňuje rozlišit podíl subjektu a objektu na procesu poznání. Hlavním přínosem textu je rozbor komplexní intencionality reflexe, která vykazuje trojí zaměření: na reflektovanou akci, na předmět této akce a na jejího subjektu. Tento přístup odhaluje, že intencionalita je mnohem složitější fenomén, než se na první pohled zdá. Studie tak otevírá prostor pro zkoumání různých rovin intencionálních vztahů a řešení problému identifikace předmětu v rámci přímých i reflexivních aktů, čímž upevňuje postavení reflexe jako konstitutivního prvku filosofie.