Tento text je předmluvou z roku 1985 k habilitační práci „Filosofie a víra“ z roku 1970. Autor v ní reflektuje pohnutý osud svého spisu, který byl v době normalizace mocensky umlčen a zůstal širší veřejnosti neznámý. Hlavním tématem je analýza hluboké krize evropské duchovní a kulturní tradice, která podle autora spočívá v úpadku jejích klíčových pilířů: řecké metafyziky, římského práva a židovsko-křesťanského dědictví. Autor kritizuje současný stav, kdy se tradiční myšlení rozpadá nebo přežívá v pokleslých formách, a zdůrazňuje pluralitní charakter evropské identity, založený na neustálém dialogu a napětí mezi různými vlivy. Text vyzývá k novému promýšlení základních filosofických a theologických otázek, které jsou sice obtížné, ale pro současnost zásadní. Předmluva tak slouží jako programové východisko pro samizdatovou edici, jejímž cílem je stimulovat hledání nových perspektiv orientovaných na křesťanské hodnoty v širokém smyslu a směřovat k pravdivějšímu pochopení světa.