Text Ladislava Hejdánka se zabývá koncepty nezávislé aktivity a nezávislé společnosti v kontextu socialistických režimů střední a východní Evropy. Autor kritizuje čistě negativní vymezení nezávislosti a zdůrazňuje, že skutečná svoboda musí být podložena pozitivními cíli a vyššími morálními závazky. Hejdánek analyzuje vztah mezi státem a společností, přičemž upozorňuje na nebezpečnou tendenci státu ovládat občany namísto toho, aby jim sloužil. Program nezávislé společnosti vnímá jako snahu o znovuzískání občanských práv a omezení státní moci prostřednictvím právních rámců, jako byly Helsinské dohody a činnost Charty 77. Nezávislost podle něj není cílem sama o sobě, ale důsledkem života v pravdě a úcty k zákonu. Esej rovněž apeluje na regeneraci kulturního a intelektuálního života a vyzývá inteligenci k přijetí společenské odpovědnosti. Boj za nezávislost je tak v Hejdánkově pojetí především bojem proti lži a bezpráví ve jménu pravdy a spravedlnosti.