Tento dokument shrnuje příspěvky filosofa Ladislava Hejdánka do diskuse o historii z roku 1988. Autor se zaměřuje na vztah mezi historiografií a filosofií dějin a zdůrazňuje potřebu celostního výkladu, který přesahuje pouhý sběr faktů. Hejdánek kritizuje postmoderní přístupy k dějinám a varuje před jejich proměnou v pouhý předmět konzumu. Významnou část věnuje otázce národní identity, přičemž odmítá herderovské pojetí národa založené na jazyku a přírodě. Místo toho prosazuje pojetí národa jako politického a kulturního programu v tradici Masaryka a zejména Emanuela Rádla. V závěru představuje metaforu „hospodaření s dějinami“, kde minulost slouží jako bilance pro aktivní investice do budoucnosti. Hledání smyslu dějin je podle něj tvůrčím procesem výběru tradic, které mají význam pro budoucí směřování společnosti. Tento přístup vyžaduje hlubší metodologickou spolupráci mezi historiky a filosofy.