Text se zabývá filosofickým odkazem Tomáše Garrigua Masaryka, přičemž kriticky zkoumá jeho pojetí subjektu, vědomí a jejich role v historii a společnosti. Autor rozebírá Masarykovu kritiku marxismu a objektivismu, zdůrazňuje nutnost zahrnutí vědomí a psychologie do sociálních a historických analýz. Dále se věnuje Masarykovu vztahu ke Kantovi, Hegelovi a Schopenhauerovi, a především jeho pojetí „hybné síly“ v člověku a dějinách. Text rovněž polemizuje s tradičním chápáním subjektu ve filosofii a navrhuje nové pojetí subjektu jako „nejsoucného“, které je klíčové pro pochopení svobody, odpovědnosti a lidských práv. Závěrečná část reflektuje nešťastnou situaci Masarykova filosofického odkazu v českém prostředí, jeho nečitelnost pro moderního čtenáře a nutnost jeho nové interpretace, která by ukázala jeho aktuálnost a relevanci pro současné problémy.