Tento text představuje soubor přípravných bodů k přednášce z 90. let, které se zabývají vztahem mezi filosofií, myšlením a zkušeností. Autor definuje filosofii jako myšlenkový podnik zaměřený na projasnění lidské existence a pochopení místa člověka ve světě. Klíčovým tématem je dialektika mezi teoretickým „vymýšlením“ a žitou zkušeností. Zkušenost není chápána jako neměnné východisko, nýbrž jako entita, kterou je třeba neustále prověřovat a kultivovat, aby nedocházelo k jednostranným interpretacím či redukcionismu. Text dále analyzuje fenomén reflexe jako trojfázový proces odstupu subjektu od sebe sama, jeho „ekstatického“ pobývání mimo sebe a následného návratu. Zvláštní pozornost je věnována myšlení jakožto svébytnému prožitku a povaze náboženské zkušenosti v kontextu jiných kulturních oblastí, jako je věda či umění. Celkově úvahy směřují k vymezení filosofie jako kritického nástroje, který skrze myšlenkové zpracování zkušenosti usiluje o hlubší porozumění lidskému údělu a poslání.