Tento text se zabývá ontologickým zkoumáním vztahu mezi možným, uskutečněným a pohybem v kontextu aristotelské filosofie. Pohyb je zde definován jako přechod jsoucího možného ve jsoucí uskutečněné. Autor analyzuje status „možnosti“ a klade si otázku, zda se nemožné může stát možným a následně skutečným. Hlavním přínosem je aplikace těchto kategorií na koncept „události“. Událost je nahlížena jako proces, který je na počátku zcela potenciální a postupně se aktualizuje. V průběhu události dochází k prolínání budosti (možnosti) a přítomnosti (skutečnosti). Zvláštní pozornost je věnována ontologickému statusu minulosti: je to, co pominulo, stále skutečné, nebo se vrací do sféry možného? Prostřednictvím myšlenkového experimentu autor zavádí intencionální model události do aristotelských souvislostí a na příkladu vlnění kvant energie ilustruje opakovatelnost a šíření dějů. Text tak nabízí hlubší vhled do dynamiky času a bytí v rámci procesuálního myšlení.