Text se zabývá ontologickou povahou problému a jeho vztahem k lidskému vědomí a konkrétním situacím. Autor argumentuje, že problém existuje nezávisle na tom, zda je rozpoznán; předchází vědomí a vyjevuje se jako něco, co sice aktuálně „není“, ale je bytostně spjato se skutečnou situací. Popis jakékoli situace je neúplný, pokud opomíjí problémy, které s sebou přináší. Text dále rozlišuje mezi problémem a „nepředmětnou výzvou“. Zatímco výzva nás může minout a přestat pro nás existovat, problém přetrvává i v případě naší nevědomosti. Rozpoznání a pochopení problému je pak podmíněno procesem vnitřního osvobozování subjektu. Tato úvaha klade zásadní otázky ohledně metodologie poznávání skutečnosti, která není redukována pouze na daná a předmětná fakta, ale zahrnuje i latentní dynamiku problémů, jež situaci formují.