Tento text se zamýšlí nad filosofickým konceptem „ontotextu“, který zavedl gruzínský autor Giwi Margwelaschwili v díle „Leben im Ontotext“. Autor eseje navrhuje rozšíření tohoto termínu na „méontotext“, čímž reflektuje skutečnost, že svět se neskládá pouze ze jsoucen a předmětů, ale zahrnuje i sféru nejsoucna (meon). Porozumění světu je v této perspektivě přirovnáváno k procesu čtení: interpretace světa vyžaduje aktivní vstup, zabydlení se v něm a schopnost číst jej jako smysluplný celek, nikoliv pouze vnímat jeho jednotlivé části. Svět je odmítnut jako pouhé „skladiště věcí“ či agregát objektů. Život v „méontotextu“ pak představuje způsob bytí, který přesahuje pouhé teoretické nahlížení (theória) a klade důraz na hermeneutické uchopení reality, v níž hrají zásadní roli i nepředmětné entity. Text zdůrazňuje, že k pravému pochopení světa je nutné si jej osvojit a přivlastnit jako vlastní životní prostor.