Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka | Pravda


<<  <  1 / 2   >   >>
záznamů: 8

Život lidský | Právo na život | Pravda

Emanuel Rádl (1933)
… Posledním argumentem pacifistů tohoto druhu (…) jest absolutnost lidského života. Stát však není absolutní zlo; stát i jeho moc, i vojenská moc, je nutný a život lidský není absolutně posvátný. Člověk má právo na život jen ve jménu služby, kterou dává. Jinak snad má člověk právo, aby nebyl obtěžován ani válkou, ani politikou, ani školou, ani očkováním – ale jen pokud nestojí v cestě těm, kteří chtějí pravdě sloužit. Člověk není poslední mírou věcí: pravda, spravedlnost jsou vyšší mírou než život.
(0948-II, Dějiny filosofie II., Praha 1933, str. 400.)
vznik lístku: březen 2002

Pravda - láska k ní | Filosofie jako láska k pravdě

Emanuel Rádl (1934)
… Připomínajíce si tyto věci, uznáváme, že tato minulost i zavazuje: k úctě k filosofii, ke spoléhání na pravdu, která často bolí, jak říkával Masaryk, ale která nakonec vítězí; zavazuje nás k tomu, abychom se cítili členy jedné rodiny národů, podřízené témuž svrchovanému zákonu civilisace, víry v pokrok, ve svobodu, v humanitu, a abychom pomáhali tomuto zákonu k vítězství, které jest zároveň vítězství lásky k pravdě, vítězstvím filosofie.
(Proslov při zahájení VIII. mezinárodního kongresu filosofického v Praze.)
(Co nám slibuje filosofie? in: Česká mysl 33, 1934, č. 2-3, str. 78.)
vznik lístku: březen 2005

Pravda

Emanuel Rádl (1933)
...Např. hledím z okna a ptají se mne: je zamračeno? Odpovím, ano, je zamračeno. Tu poznání obsahuje „tvrzení o tom spojení představ, které obsahuje opakování toho, co mi dává přímý názor poznat jako správné“. Takto „správná“ je odpověď žákova, která se kryje s tím, co je řečeno v knize. V životě je věc složitější. Když se mne ptají, je-li zamračeno, odpovím např. že to přejde, nebo že pro momentku je světla dost. Ve skutečnosti totiž nejde o krytí výroku se skutečností, nejde o poznání pro poznání; otázka o sobě vzatá, zda je zamračeno či nic, nás nezajímá, nýbrž poznání naše jde pořád vpřed, vyhmatávajíc, jak si máme vést, a určujíc naše kroky. Pravda tedy není jen formálním souhlasem výroku s daným objektem poznání, nýbrž je to světlo, kterým si svítíme na cestu. Když Ježíš řekl o sobě /565/ „Já jsem pravda“, nechtěl se vydávat za poslední noetickou záruku lidského poznání, nýbrž chtěl říci, že je vůdcem a rozhodčím v našem životě.
(7938, Dějiny filosofie II., Praha 1933, str. 564-65.)
vznik lístku: červenec 2007

Pravda a „příroda“ | Příroda a „pravda“

Emanuel Rádl (1933)
Antika a středověk hledaly přesné vyjádření pro to, co všichni věděli; metodou byla dialektika, původně rozhovor mezi lidmi, neboť pravda byla mezi člověkem a člověkem. V nové době člověk stojí sám a sám proti nekonečné přírodě, mrtvé, němé, neznámé; nelze s ní mluvit, není žádného dorozumění s ní, lze jen opatrně vnikat do ní jako do nepřátelské země, zabezpečovat každý krok a pořád se ohlížet dozadu. K tomu cíli je třeba nové logiky, jakési válečné metody na dobytí přírody; toto nové pojetí indukce formuloval Bacon. Třeba jest prý studovat fakta a pokračovat od jednotlivých faktů k obecným zásadám; neboť pravda je v přírodě a je třeba ji tam hledat; nový vědec nechť se podobá mravencům, kteří sbírají materiál a zpracovávají jej. Jde o to, zjednat si pravý obraz přírody jakoby v rovném zrcadle; dosud vládly falešné obrazy („idoly“).
(0948-II, Dějiny filosofie II., Praha 1933, str. 110.)
vznik lístku: říjen 2005

Pravda a přesvědčení individuální | Přesvědčení („víra“) ve vědě | Víra (přesvědčení) ve vědě | Věda a přesvědčení („víra“)

Emanuel Rádl (1905)
Neboť opravdu přesvědčení, ať vědecké, ať jakékoli, není mimo nás, ani ve faktech, ani v theoriích, ani ve filosofii, neboť každý máme už předem přesvědčení, ale skryté, nepochopené; v sobě samých je musíme hledati, a fakta, filosofie jsou jen reagenciemi, kterými své smýšlení poznáváme. Chcete-li, sbližte si toto probíjení se fakty s „uměleckým tvořením“, nechcete-li mu říkati „vědecké hledání pravdy“; v tom se obojí stýká že jest projevem individuální víry.
Jednaje o vědeckých otázkách, Mareš však napořád šlape po této své zásadě. Kdo bojuje za vědu, která jest individuálním poměrem k přírodě, ten bude nenáviděti prázdná hesla, kterým říkají Kant, Darwin, a kterým dávají jména končící na –ismus, do žádní z církví nepůjde. Kdo žádá, aby věda byla životem, ten nezačne žíti vědu filosofickými abstrakty, neboť život jest během všedních událostí a nejhlubší pravdy jsou v nejobyčejnějších faktech.
Mareš se zastavil v půli cestě: vyslovil požadavek po individualizaci vědecké, ale neprovedl ho. ...
(Dějiny biologických teorií novověku II, Praha 2006, str. 430.)
vznik lístku: únor 2007