Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka | Theologie



Theologie a pojmovost

Ladislav Hejdánek (2004)
S tím souvisí i letmo nahozený a nijak nezdůvodňovaný koncept vztahu (resp. komparace) mezi filosofií a theologií, který náhle (str.33) celou situaci zmatečně obrací: filosofii charakterizuje jako „aktivitu snovanou od subjektu“ a o theologii říká, že je „daleko více vázaná na duchovní protějšek“. Zároveň však přiznává, že theologie „předbíhá k výsledku“, „ujímá se svěřených obsahů“ a ty „kérygmaticky affirmuje“. – Tato kdysi apologeticky utilitární ideologie však už byla rozhodně a radikálně prohlédnuta jako neplatná, protože chybně usuzuje ze svěřování na svěřené, z toho, že se k nám někdo sklání, na to, že je „tady“ a „nyní“, z toho, že se dává, na to, že je daností, z adventivnosti na trvalou prezenci jednou provždy. Pojetí víry jako „affirmace kérygmatu“ je právě reformací prohlédnuto jako hluboce vadné, protože intelektualistické (v rádlovském smyslu). Za spravedlnost nebylo Abrahamovi počteno, že „affirmoval“ jsoucí, nýbrž že vyšel ze známého a vydal se do neznáma. Právě „předbíhání k výsledku“ mu je znemožněno a dokonce zapovězeno, neboť má vyjít a „výsledek“ pouze očekávat, tj. být otevřen vstříc jeho přicházení z budoucnosti. Formulace, že se theologie ujímá „svěřených obsahů, které 'pojmově podezdívá'„, je ovšem i zcela elementárně a tím spíše filosoficky pochybená, neboť i když si theologie podle autora samotného „potřebný instrumentář“ většinou vypůjčuje od filosofů, bez něho se jakožto theologie žádných obsahů ujímat nemůže a nedovede. O nějakém dodatečném podezdívání sice může chovat iluze a šířit je i kolem, ale ono „dodatečně“ se může týkat jen reflexe již provedeného užití nějakých předem přijatých nebo stanovených pojmů. Pro theologii jakožto myšlenkovou disciplínu není jiné volby než práce s pojmy, které přejímá nebo sama ustavuje, aby měla čím jakékoliv „obsahy“ pojímat, a proto by se měla snažit vždycky co nejlépe vědět, co dělá, když myslí. Právě v tom se filosofii podobá a je jí blízká, pokud to dělá; a pokud to nedělá, musí být připravena na to, že to za ni dříve nebo později udělá některý filosof. Ani zde však Wernisch nevyslovuje své jednoznačné stanovisko clare et distincte, nýbrž na závěr zůstává u triviálního konstatování, že „historicky se vztah obou disciplín vyvíjel nadmíru a napínavě komplikovaně“ (34).
(Z posudku na doktorskou práci M. Wernische, Praha 20.10.1991.) (Praha, 911020-1.)
vznik lístku: leden 2004