Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Clifford D. Simak (1952)

...a život je dar, o který je třeba /15/ pečovat, a ne něco, co je třeba vybojovat od ostatních živých věcí.
(7533, Prstenec kolem slunce, Praha 1995, str. 14-15.)

Clifford D. Simak (1952-53)

Jednoho dne tmu prozkoumáme, ale teď ne.
Nesmrtelnost bude pomocným nástrojem – a to je vše. Jednoduchým, obyčejným nástrojem.
Co je v temnotě za ústím jeskyně?
Lidská nevědomost o tom, čím je člověk nebo proč existuje, jak vznikl a jaký je jeho účel a jeho konec. Staré, věčné otázky.
Snad bude moci člověk s nástrojem nesmrtelnosti tyto otázky zodpovědět, snad porozumí ukázněnému pokroku a strašné logice, která utváří a pohybuje vesmírem hmoty a energie.
Další krok může být duchovní, může jít o nalezení a porozumění duchovnímu modelu, podle kterého se řídí celý vesmír. Může člověk nakonec nalézt, ve své veškeré poníženosti, univerzálního Boha – Božstvo, které nyní lidé uctívají ve své nevědomost a silné lidské víře? Najde nakonec člověk alespoň představu o božství, která bez ptaní a slovíčkaření vyplní strašnou lidskou potřeb u víra – tak zřejmě a neomylně, jako nyní existují otázky a pochyby; nalezne člověk představu o božství a lásce, s níž se bude moci ztotožnit tak, že nebude potřebovat víru, ale ta bude nahrazena poznáním a nekonečnou jistotou?
A pokud se člověk zbaví smrti, pomyslel si Vickers, a jestliže se brána smrti uzavře pro poslední zjevení a vzkříšení, potom musí člověk určitě n anuit odpovědi. Nebo se z něho stane ztracená, plačící věc navždy putující mezi galaximi ...
(7533, Prstenec kolem slunce, Plzeň 1995, str. 198-99.)

Oldřich Bureš (1965)

Původ: Pralesy jižní Ameriky, Brazilie, Venezuela.
Popis: Šplhavý keřík s poměrně velikými, špičatě vejčitými, zvlněnými listy; květ je nevýrazný, žlutavý, trubkovitý, pěticípý. Co však je ozdobou rostliny a mylně pokládáno za květ, jsou krásné fialové listeny srdčitého tvaru-
Umístění: V mírně teplém pokoji na plném slunci.V létě nejlépe před oknem nebo na zahradě na výsluní, kde ji zapustíme do země i s kořenáčem.
Přezimování: Na jasném místě v pokoji s teplotou 12 až 15° C, kam ji přeneseme na podzim, před příchodem mrazů. Na zimu ztrácí listy.
Zálivka: V létě velmi mnoho, v zimě jen nepatrně, neboť bezlistá rostlina neodpařuje vodu.
Přesazování: Koncem března rostlinu přesadíme do směsi listovky, rašeliny a písku, s dobrou drenáží, větévky značně zkrátíme a postavíme ji pak na slunné místo.
Hnojení: Od začátku růstu až do podzimu každý týden.
Jiné poznámky: Kvete jen na plném slunci, v deštivém létě narostou jen listy. Množí se řízky, v bytě ji však množit nelze.
Tato v květinových síních celkem vzácně se vyskytující květina je krásným dárkem, zejména B. glabra varieta sanderiana s purpurově fialovými listeny. Znamenitě se hodí k popnutí stěn zimní zahrady nebo vytápěné verandy či rozšířeného okna přeměněného na malý skleníček. Původní druh má listeny světlefialové barvy, je však odolnější než purpurová varieta. V chladném a deštivém létě však Bougainvillea selže, neboť v nedostatečných světelných podmínkách se listeny nevybarví. Neúspěch v některém roce není tedy důvodem k ztrátě trpělivosti. Rostliny pěstěné v zahradě vyzrávají lépe, je však nutno přenést je na podzim včas do místnosti, protože Bougainvillea je velmi citlivá na chladno.
(2579, Pěstujeme pokojové květiny, Praha 1965, str. 100 + černobílé foto.)

Clifford D. Simak (1952)

„Není žádný čas,“ pravil Hezekiah. „Ne ve smyslu normálního lidského chápání času.. Neexistuje nepřetržitý časový proud, ale čas je uzavřen v závorkách, kdy druhá násladuje za první. A protože nejsou sekundy, taková věc neexistuje, samozřejmě čas nelze měřit.“
... /193/ ...
Hezekiah řekl, že není žádný čas. V normálním lidském myšlení neexistuje taková věc jako čas. Čas je uzavřen v závorkách. A každá z jeho závorek obsahuje jedno stadium vesmíru, které je v poměru k lidskému chápání tak obrovské, že rychle svádí k nemožnosti celé si ho představit.
A čas samotný? Čas je nikdy nekončící prostředek, rozprostřený do budoucnosti i minulosti – mimo to[ho], že není žádná budoucnost a minulost, ale nekonečná řada závorek, táhnoucí se na dvě strany, kde každá závorka je jedním stadiem Vesmíru.
Na staré Zemi existovaly spekulace o cestování časem, o vracení se do minulosti nebo o cestách do budoucnosti. A teď Vickers věděl, že to nelze, že tentýž časový okamžik zůstane navždy uzavřen uvnitř všech závorek, že lidská Země prochází od doby svého vzniku stejnou bublinou jednoho časového okamžiku a že ve stejném okamžiku také zemře a nezbude z ní nic.
Samozřejmě lze cestovat v čase, ale nebude ani včerejšek ani zítřek. Ale pokud se držíte určitého časového smyslu, můžete prorazit z jedněch závorek do druhých. A když tak učiníte, nenaleznete včerejšek ani zítřek, ale jiný svět.
A to bylo přesně to, co udělal, když roztočil vlčka, vyjma toho, že vlček s tím neměl co dělat – byla to pouze pomůcka.
(7533, Prstenec kolem Slunce, Laser,? 1995, str. 193.)