LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile

Here you will find a digitized image of Hejdánek's original filing cabinet. Its total volume is many thousand tickets. We publish them in parts as we handle them. At the moment we have worked out what prof. Hejdánek himself developed electronically. However, much work remains on paper cards. In addition to Hejdánek's extracts from reading, the filing cabinet also includes his own thought work from recent years, which cannot be found elsewhere.


Příroda jako „objekt“ | Odpovědnost a předmětnost | Předmětnost poznání

Jan Patočka (1975)
Vznik tohoto moderního (neplatónského) racionalismu je složitý. Dalekosáhlý význam v něm má nedořešenost problému, který převzala křesťanská epocha od antiky : překonání každodennosti a orgiasmu. Platónské řešení bylo zavrženo křesťanskou theologií, ale tato theologie sama přijala dalekosáhlé prvky tohoto platónsky zahájeného řešení. /110/
Platónský racionalismus, platónská snaha podřídit i samu odpovědnost předmětnosti působí v podzemí křesťanského pojetí dále. Theologie sama spočívá na „přirozeném“ fundamentu a „nadpřirozené“ se chápe jako naplnění „přirozeného“.
Distance vůči „přírodě“, která již není tím, v čem člověk stojí, nýbrž od čeho je oddělen svým jediným bezprostředním vztahem, vztahem k Bohu, umožňuje nyní pohled na tuto „přírodu“ jako na „objekt“.
(Kacířské eseje …, in: 7190, Péče o duši III, Praha 2002, str. 109-10.)
date of origin: květen 2005

Příroda

Jan Patočka (1942)
... Kritika opanovala pole a tato kritika byla silou nové doby; ne tak silná byla již v tom, co kladla místo starých ideálů. V negativním jde vývoj skokem a v pozitivním hlemýždími krůčky. Na místo detronizovaných božstev nemohla přirozeně dosadit nic jiného než svou skutečnost, svou pravdu bez závojů a iluzí; ale jen málokdy byla k tomu dosti silna. Neboť po tisíc let bylo evropské lidstvo vychováváno k pocitu bezpečí v posledních základech svého bytí. Nyní náhle mělo zde stanouti před problémy a v nejlepším případě nerozřešenými záhadami. Neboť slovo příroda, které se stalo moderním překladem slova Bůh, bylo plné nedořešených a snad neřešitelných záhad, přes všecku jasnost metod, jimiž se o ní uvažuje a k ní dochází. Kdo chtěl nového ducha pojmout vážně, musil se odhodlat k životu bez jistot o Bohu, svobodě a nesmrtelnosti. Za to dostával náhradou život, jak vychází z rukou přírody, dostával přírodu a přirozenost. Leč tak dlouho si člověk zvykal na pojem přírody pohlížet právě očima rozumu spekulativního, že se neubránil, aspoň velmi často neubránil pokušení, aby v přírodě samé viděl novou oporu, aby v ní spatřoval záruku všech svých subjektivních požadavků na svět a jeho základy, aby prostě v jejích nových aspektech a darech nehledal staré pravdy, staré ideály, starou harmonii.
A tak průběhem 18. věku nacházíme dvě tendence ústředního pojmu přírody při společném,, a přece často protichůdném díle. První z nich je ta, která vychází z Newtonovy přírodovědy a směřuje k pohledu očima ryzí matematické objektivity: příroda, kozla zbavená, jak mezi spisovateli ji vidí Voltaire, někdy též Diderot a autoři Systému přírody; na druhé straně příroda harmonická, vznešená, božská, prozřetelná, vnitřně účelná, jednotná živá příroda – kosmos antiky a renesance, ovšem se všemi korekturami, které přináší moderní vědění o jednotlivém. První svou chladnou přesilou uvrhuje bezmocného člověka v zoufalství, jako Voltaire v Básni o lisabonské pohromě, druhá jej uklidňuje a uspokojuje jako kterákoli tradiční myšlenka theologická, proti níž má ještě tu výhodu, že od něho nepožaduje násilných vítězství nad vlastní přirozeností, nýbrž pouze odkrývá to, oč se příroda sama od věků postarala.
První tendenci bylo určeno zvítězit, jak vyplývá ze samotné úvahy o metodické podstatě vědy a jejím nutné korelátu, objektivní přírodě; ale k plnému vítězství došlo přece jen až v 19. věku a v 18. století není situace dlouho ještě jasná. ...
(Dvojí rozum a příroda ..., in: 7331, Umění a čas I., Praha 2004, str. 87.)
date of origin: leden 2008