LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile

Here you will find a digitized image of Hejdánek's original filing cabinet. Its total volume is many thousand tickets. We publish them in parts as we handle them. At the moment we have worked out what prof. Hejdánek himself developed electronically. However, much work remains on paper cards. In addition to Hejdánek's extracts from reading, the filing cabinet also includes his own thought work from recent years, which cannot be found elsewhere.


Událost jako „inkarnace“ (theologicky) | Inkarnace jako „událost“

Josef Lukl Hromádka (1931)
Víra křesťanova v Ježíše Krista má smysl opačný: jde o jedinečnou událost dějinnou, o skutečného člověka, /87/ o to, co se stalo, nikoli o to, co se stále přírodně děje a opakuje.
Víra v inkarnaci Kristovu je v protivě ke každému přírodnímu mythu a idealismu; to, co se stalo v Kristu, je jedinečné, je to příchod Boží na svět, který se nebude opakovat, je to událost, ve které je člověk předmětem Božího útoku a spasitelného díla. Na čem záleží, je právě tato událost, dějství, to co se stalo (jednou stalo) mezi Bohem a člověkem. Není dovoleno nedbat události a hledat za ní nějakou obecnou, abstraktní ideu, symbolism kosmického dějství, nějaký hlubší ideový smysl. Myšlení lidské je ve stálém pokoušení vykládat a vysvětlovat si Ježíše Krista jako nositele a učitele idejí, jako největší známé uskutečnění absolutní, abstraktní, rozumové nebo mravní pravdy: slovo „μονογενής“, „unicus“, není bráno doopravdy, nýbrž pouze obrazně a jinotajně jako vyjádření obecné pravdy, že Ježíš je pouze prvním nebo nejlepším uskutečňovatelem toho, čeho my všichni máme a můžeme dosáhnout a k čemu jsme svou přirozenou podstatou určeni. „Slovo tělo učiněno jest“ (Verbum caro factum est) znamená pro idealistu, že Ježíš myšlenkově pochopil i mravně naplnil to, co je potenciálně v podstatě lidství, – jednotu Boha a člověka. Všichni prý jsme od přirozenosti dětmi Božími, všichni máme stejnou možnost se jimi státi, jen když poznáme a si uvědomíme otcovství Boží a své synovství. Není prý jiné překážky pro dětinský náš poměr k Otci než to, že si tohoto dětinství neuvědomujeme a o ně neusilujeme.
Křesťanova víra v Ježíše Krista, jediného Syna Božího, je radikální protest proti idealistickému zjednodušování a logisování toho, co se nedá zjednodušit a zlogisovat. Idealista, ať antický nebo moderní, chce být pozorovatelem, divákem a vykladačem, místo aby si byl /88/ vědom, že jde o něho přímo a že se něco děje, co znamená pro něho bezohlednou vývu zastavit se a účtovat se životem. ...
(0668, Křesťanství v myšlení a životě, Praha 1931, str. 86-88.)
date of origin: červenec 2007