Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Ladislav Hejdánek (2013)

Dopisem ze dne 20.3.2013 jsem byl vyzván, abych vypracoval oponentský posudek k návrhu na členství prof. Lenky Karfíkové v Učené společnosti ČR. Rád tak činím, i když rozhodně nikoli ve formě opozice vůči tomuto návrhu.
Paní profesorka Karfíková je především skvělým znalcem a interpretem velkých postav konce starověké a pak středověké theologie a filosofie. Vydala několik monografií a souborů studií, v nichž se soustředila monograficky zejména na Huga ze sv. Viktora (německy 1998), Řehoře z Nyssy (1999, Kyjev 2012), Aurelia Augustina (anglicky 2012) a Theodora z Mopsuestie (2012), v početných menších studiích na celou řadu dalších autorů z patristiky a scholastiky. Hojně se věnovala také příspěvkům do sborníků, v řadě případů napsala celé kapitoly pro rozsáhlejší publikace, a pořídila také řadu překladů, které často doprovodila komentáři, výklady nebo aspoň poznámkami. O tom všem, jakož i o rozsáhlé činnosti vydavatelské a redakční bohatě svědčí přiložený bibliografický soupis.
Ačkoli vysoká vědecká úroveň její práce zůstává mimo jakoukoli pochybnost, považuji právě v toto případě, kdy jde o členství v „učené“, nikoli pouze „vědecké“ společnosti, za důležité, že prof. Karfíková nezůstává jen u minulosti a u „historie“, nýbrž že zdánlivě „staré“ či dokonce „zastaralé“ texty vykládá s cílem, aby vykázala jejich aktuální relevanci pro dnešek (že jde o zřetelný a vědomý záměr, o tom svědčí už třeba povaha volby titulů jejich textů – jsou daleko vzdáleny historicismu líčení pouhé fakticity, zbavené chuti i pachu pro současného čtenáře). To ovšem úzce souvisí s tím, že v jejím případě jde také o filosofku a teoložku, což ovšem je nutným předpokladem pro náročné badatelství ve světě hlubšího myšlení a náročné konceptuality už ve světě končícího starověku a k vrcholům spějícího středověku. Filosofie ani teologie se nikdy nemohou zbavit úkolu, zachovávat ohled k celku, který nikdy není pouhou fakticitou. Lze považovat za velmi šťastnou i tu okolnost, že se prof. Karfíková mohla na svou životní dráhu připravovat nejen studiem katolického bohosloví, ale v době pro to zcela nepříznivé také studiem protestantismu, a to jak v prostředí domácím, tak v zahraničí (s nímž zůstává nadále v živých kontaktech, a odkud se jí dostalo už nejednoho uznání).
Ostře kritické myšlení kupodivu nepřekáží prof. Karfíkové v jejích rozsáhlých pedagogických aktivitách, a je i postgraduálním adeptům studia filosofie i teologie nejen příkladem, ale zejména inspirací a povzbuzením k podobné kritičnosti.
Vzhledem k uvedeným důvodům mi nezbývá, než abych návrh na zvolení prof. Lenky Karfíkové za členku Učené společnosti podle nejlepšího vědomí a ze srdce podpořil.
Prof. PhDr. Ladislav Hejdánek, Dr.h.c. (Amsterdam a Ústí n/L.)
V Písku, 7. dubna 2013.
(vyžádaný oponentní posudek; Písek, 130407-1.)