ARCHIV LADISLAVA HEJDÁNKA
Aristotelés  ✖ Pohyb  ✖

Pohyb | Vědění (věda)

Aristotelés ()
„If, then, there are any entities or substances such as the dialecticians say the Ideas are, there must be something much more scientific than science-itself and something more mobile than movement-itself; for these will be more of the nature of actualities, while science-itself and movement-itself are potencies for these. „Obviously, then, actuality is prior both to potency and to every principle of change.
(tr. Ross)
Jsou-li tedy určitá jsoucna nebo podstaty toho druhu, jak tvrdí dialektikové o ideách, bylo by něco, co by bylo vědoucí v mnohem větší míře než věda o sobě a co by bylo v mnohem větší míře pohybováno než pohyb o sobě. Neboť toto, vědoucí i pohybované, jsou skutečnosti, ono však, věda a pohyby, jsou jejich možnosti.
Je tedy zřejmo, že skutečnost jest dříve než možnost a každý počátek změny.
(0176, Metafysika, překl. Ant.Kříž, Praha 1946, s. 241 – IX, 8; 1050 .)
vznik lístku: září 2000

Pohyb - A

Aristotelés (-384-324)
Všechno jest buď jenom ve skutečnosti nebo v možnosti, nebo jest v možnosti i ve skutečnosti, buď jako /287/ určité jsoucno nebo kolikost anebo některá kategorie. Není však pohybu mimo věci; neboť se vždy mění podle kategorií jsoucna a není nic společného nad věcmi, co by nebylo v některé kategorii.Všechno však náleží všemu dvojím způsobem, na příklad něco určitého; buď je to jako tvar nebo jako zbavenost. A podle jakosti jest jedno bílé, druhé černé, podle kolikosti jedno úplné, druhé kusé, a podle místního pohybu jedno jest nahoře, druhé dole, nebo je lehké a těžké. Je tedy tolik druhů pohybu a změny, kolik je druhů jsoucna.
Poněvadž se pak všechno v každém rodu dělí podle možnosti a skutečnosti, nazývám uskutečňování možného jako takového pohybem. Že je to vymezení správné, vyplývá z další úvahy. Tehdy se staví, když vystavitelné, pokud je jako takové pojímáme, jest ve skutečnosti, a tj. stavění.. Totéž platí o učení, léčení, válení, kráčení, skákání, stárnutí a zrání. Pohyb se vyskytuje teprve tehdy, když se uskutečňuje možné, ne dříve a ne později. Tedy pohyb není nic jiného než uskutečňování možného jsoucna, když jako skutečné jsoucno jest činné, a to ne pokud je již určitým podmětem, nýbrž teprve, pokud je pohybu schopné. Tím „pokud“ rozumím toto: Kov jest v možnosti sochou. Ale přece skutečnost kovu, pokud jest kovem, není pohybem. Neboť býti kovem a býti určitou možností není totéž. Kldyby to totiž prostě pojmově bylo totéž, byla by skutečnost kovu pohybem. Ale není to totéž, jak je zjevno u protiv. Neboť moc býti zdráv a moci býti nemocen není totéž; vždyť pak by bylo totéž býti zdráv a býti nemocen. Jest však tentýž a jeden podklad, který jest zdráv a nemocen, ať již je to nějaká vlhkost nebo krev.
Ježto to tedy není totéž, jako není totéž barva a viditelné, jest uskutečňování možného jako možného pohy/288/bem. Je tedy zjevno, že pohyb je právěto uskutečňování a že začíná tehdy, když se něco uskutečňuje, ne dříve a ne později. Neboť …
(0176, Metafysika, přel. Ant. Kříž, Praha 1946, str. 287-89 – XI, 9 – 1065b-1066a.)
vznik lístku: květen 2003

Pohyb - B

Aristotelés (-384-324)

Že se pohyb zdá býti něčím neurčitým, pochází odtud, že jej nelze popkládat ani za možnost, ani za skutečnost. Co může býti kolikostí, nemusí se pohybovati, a co skutečně kolikostí jest, nepohybuje se, a pohyb se zdá sice býti skutečností, ale nedokončenou, poněvadž možné, jehož jest uskutečňováním, jest ještě nedokončeno. A proto je obtížno vystihnouti, co pohyb jest. Neboť je nutno pokládat jej buď za zbavenost nebo za možnost anebo za prostou skutečnost, ale to vše se zdá nepřijatelné. /289/ Zbývá tedy jenom určení, jež jsme uvedli, že pohyb jest skutečností a neskutečností ve smyslu, jak o tom bylo pojednáno nahoře, a jejž je sice těžko pochopiti, ale přesto je možný.
Je také zjevno, že pohyb jest v tom, co jest pohybováno. Neboť jest jeho skutečností, jež pochází od toho, co je skutečně schopno pohybovati; a skutečnost tohoto činitele, schopného pohybovati, není jiná. Neboť pohyb musí býti uskutečňováním obou.
(0176, Metafysika, přel. Ant. Kříž, Praha 1946, str. 287-89 – XI, 9 – 1065b-1066a.)
vznik lístku: květen 2003

Pohyb a pravda | Hybatel první | První hybatel | Pravda a pohyb (změna)

Aristotelés (-384-324)
Zřejmě nemluví pravdu ani ti, kdo tvrdí, že všechno jest v klidu, jako ti, kdo říkají, že se všechno pohybuje.
Neboť je-li všechno v klidu, bude vždy totéž pravdivé a mylné; ale patrně se to mění. Vždyť ten, kdo mluví, sám kdysi nebyl a opět jednou nebude.
Jestliže se však všechno pohybuje, nebude nic pravdivého; všechno by tedy bylo mylné. Ale bylo dokázáno, že je to nemožné. /124/
Dále to, co se mění, musí býti jsoucí. Neboť změna se děje z něčeho v něco.
Ale zajisté tomu není ani tak, že by všechno bylo v klidu nebo se pohybovalo jenom někdy, nic však stále. Neboť jest něco, co stále pohybuje tím,co jest pohybováno; a tento první hybný činitel jest sám nehybný.
Met IV, 8, 1012b
(0176, Metafysika, př. A. Kříž, Praha 1946, str. 123-24.)
vznik lístku: červenec 2003