ARCHIV LADISLAVA HEJDÁNKA
Jan Patočka  ✖ česky  ✖ Subjekt  ✖

Člověk a skepse u Masaryka a Husserla | Subjekt a skepse u Masaryka a Husserla | Člověk a skepse

Jan Patočka (1936)
Viděli jsme totiž, že symptomem krize je Masarykovi sebevražednost; analýza sebevražednosti vede k základnějšímu symptomu, kterým je beznáboženskost; v tom je též shoda s Husserlem. Co je nyní pří/14/činou beznáboženskosti? Nic jiného než moderní skepticismus a ten má opět důvod v subjektivismu. Skepticismus vyplývá z obtíží, jak dospět k objektivní pravdě, jakmile se filosofie postavila jednou na půdu subjektivní. Moderní subjektivismus je tedy prvopočátkem duchovní krize. To tvrdí souhlasně Masaryk – i Husserl. Moderní skepse i pro Husserla pochodí z toho, že filosofie se postavila na stanovisko subjektivní a neví, co s ním počít; neví, jak rozřešit problém, jak to, že veškerenstvo je veškerenstvem pro subjekt a subjekt přece pouhou součástí veškerenstva. V této své bezradnosti utíká se pak moderní filosofie k myšlence pojmout člověka jako součást přírody, ovšem nazírané moderně, tj. more geometrico – a z toho jí vyplývá též geometrický člověk, jenž ztratil svobodu k pravdě, který již nežije mezi věcmi, jak fakticky jsou, nýbrž pouze mezi svými subjektivními procesy, od nichž k pravé skutečnosti nevede žádný most. V bezradnosti, co počít s moderním objevem subjektu, je pro Husserla i Masaryka poslední předpoklad duševní krize, a v špatném subjektivismu, jehož příkladem je Hume, v subjektivismu s podkladem naturalistickým, který tvoří východisko pozitivismu, je její aktuální zrod. Zde je bod, v němž se Husserl i Masaryk nejúže stýkají, zde jsou ve shodě, podmíněné zajisté též společným východiskem z Brentana a studia anglického empirismu.
Tak jsou oba naši myslitelé vedeni k otci moderního subjektivismu, k Descartovi. A v tomto bodě, který znamená jeden z nejbohatších uzlů myšlenkových dějin, se jejich snahy též dělí. Descartova filosofie sjednocuje v sobě takové komplexy otázek a takové masy myšlenkových motivů, že všechny drží pohromadě často jen konstruktivní umělost či násilí; je to labyrint, v němž jen nejvyšší filosofické úsilí dovede najít Ariadninu nit. Skrze Descarta vede cesta buď k radikálnímu subjektivismu, nebo k tradičnímu názoru světa objektivistickému, jenž má své kořen světa objektivistickému, jenž má své kořen v metafyzice řecké a byl zejména křesťanskou theologií formován. …
(Masarykovo a Husserlovo pojetí duševní krize evropského lidstva, in: Tři studie o Masarykovi, Praha 1991, str. 13-14.)
vznik lístku: únor 2005