ARCHIV LADISLAVA HEJDÁNKA
Jan Patočka  ✖ Existence  ✖
<< < 1 / 2 > >> záznamů: 6

Existence a ontologie | Ontologie „nová“ a existence | Ne-dané a nedatelné | Ontologie a existence | Existence a pojmovost | Pojmovost a existenciální struktury

Jan Patočka (1967)
... Nebýt požadavku, nebýt jeho výzvy ke koncentraci, nebýt pojmu svědomí, který Heidegger pouze zvláštním způsobem vykládá, ale jemuž ponechává jeho formální ráz, nebylo by možné žádné vyvolání z rozptýlenosti časových okamžiků, žádné proniknutí nad „estetické životní stadium“, o němý mluví Kierkegaard jako o východisku celé své existenciální dialektiky. Otázka je však, zda se existence na morální stadium redukuje, a tuto otázku zodpovídá záporně Kierkegaard i Heidegger. Existence pro Kierkegaarda není konfinována do morálky, protože morálka může sice nás samotné soustředit, ale nikdy též uspokojit. Existence tvrdí a postuluje, že máme své kořeny v ne-daném a nedatelném, kterým nejsme, a které nějakým způsobem přec jen jest.
Tomuto poslednímu, vnitřně nazaručitelnému postulátu je možno dodat jistého druhu objektivity pomocí jeho objektivace v básnické zkušenosti. Z básnické zkušenosti – Kierkegaardovy – ostatně je filosofové přijali. Ale okolnost, že s pojmy a strukturami, které tento postulát s sebou nese, se lze setkat i u docela jiných autorů, kupříkladu právě zde u Máchy, přede opět /93/ znamená jakési jejich potvrzení, jakýsi náznak více než soukromé platnosti, něčeho víc než fantaskní konstrukce.
Není však ovšem možné, pohlížíme-li na věci takto, učinit z existence bránu k nové ontologii. Existenciální struktury nejsou otevřením cesty k bytí jsoucího, kterým je člověk, protože nejsou poznatky v plném smyslu slova, nýbrž pouze struktury podmínek možnosti konečné svobody; jsou to struktury neméně pojmové, tj. neméně pretendující na obecnou pochopitelnost a závaznost, než kterékoli jiné filosofické struktury, a neprojevuje se v nich o nic více ani méně mysterium bytí než ve všech jiných filosofických oblastech; jenže jde o pokus vnést pojmový řád do oblastí, které nelze nikdy proměnit v poznatky v objektivním smyslu, tak jako u Kanta nelze mravní oblast, přes všecku její důležitost a závaznost, udělat oblastí objektivně determinující vědy.
(Čas, věčnost a časovost v Máchově díle, in: Dvě máchovské studie, Praha 2007, str. 92-93.)
vznik lístku: listopad 2012

Existence | Pravda ontologická | Existence a bytí

Jan Patočka (1950)
Existenci ve smyslu Kierkegaardově nyní existenciální ontologie sice přijímá za východisko, ale zároveň přetváří její pojem radikálním způsobem. Kierkegaard zdůrazňuje, že existujícímu mysliteli je o sebe sama, že v této nekonečné starosti se však teprve odhaluje vlastní podstata, vlastní jsoucno. Heidegger místo této ontické otázky po pravé vlastní bytosti dosazuje ontologický problém, otázku po bytí; spojuje, mohlo by se říci, Husserla s Kierkegaardem. Kierkegaard vedle objektivní pravdy postavil pravdu existence; Heidegger pravdu existence pojme jako pravdu ontologickou, jako transcensus mimo oblast všeho jsoucího, tak, jak Husserl jej rýsoval ve svém pojmu /195/ fenomenologické redukce. To, oč člověku „běží“, není jeho soukromé jsoucno, jeho privátní „existence“, nýbrž oč jde s člověkem a v člověku, je bytí .
(Věčnost a dějinnost, in: 7630, Péče o duši – I, Praha 1996, s. 194-5.)
vznik lístku: červen 2000

Existence

Jan Patočka (1967)
Jsou různé pojmy existence, a lze je obvykle odlišiti podle protikladu, k němuž se druží: existence – essence, existence – předmětnost, existence – protiklad duše a těla. Mají všechny něco společného: chtí vyjádřit to, co žádná zkušenost nedává a bez čeho žádná zkušenost není možná. S čím se nelze nikdy setkat a bez čeho není žádné setkání. Co žádné slovo tohoto světa nemůže říci a co přece každému slovu dává jeho smysl. A při tom toto tajemné není, jako ve staré metafysice nebo v nedávno zesnulém agnosticismu, čímsi skrytým a oddáleným od nás nepřekonatelnou přehradou. Je to tajemné, protože příliš blízké, abychom se s tím setkali; protože chybí distance, kterou každá zkušenost vyžaduje.
(Pochybnosti o existencialismu, Listy 1, 1947, č.3, str. 360.)
vznik lístku: prosinec 2006

Existence | Pravda ontologická | Existence a bytí

Jan Patočka (1950?)
Existenci ve smyslu Kierkegaardově nyní existenciální ontologie sice přijímá za východisko, ale zároveň přetváří její pojem radikálním způsobem. Kierkegaard zdůrazňuje, že existujícímu mysliteli jde o sebe sama, že v této nekonečné starosti se však teprve odhaluje vlastní podstata, vlastní jsoucno. Heidegger místo této ontické otázky po pravé vlastní bytosti dosazuje ontologický problém, otázku po bytí; spojuje, mohlo by se říci, Husserla s Kierkegaardem. Kierkegaard vedle objektivní pravdy postavil pravdu existence; Heidegger pravdu existence pojme jako pravdu ontologickou, jako transcensus mimo oblast všeho jsoucího, tak, jak Husserl jej rýsoval ve svém pojmu /195/ fenomenologické redukce. To, oč člověku „běží“, není jeho soukromé jsoucno, jeho privátní „existence“, nýbrž oč jde s člověkem a v člověku, je bytí .
(Věčnost a dějinnost, in: 7630, Péče o duši – I, Praha 1996, s. 194-5.)
vznik lístku: duben 2014

Existence

Jan Patočka (1937)
... Tak Jaspers nedospívá k nějaké rigidní typologii, nýbrž k určení směrů životního pohybu, a tento pohyb mu není ryze logickým hnutím ideje, nýbrž skutečným pohybem existentním či existencí v pohybu.
Vsuňme sem drobnou poznámku o pojmu existence u Hegela a jeho využití u jeho protivníka Kierkegaarda. Hegelovi znamená existence zjev podstaty jakožto základu či důvodu (Grund): vnější projev vnitřního. V existenci idea se objevuje, vstupuje ve sféru fenomenální. Je to etapa procesu, kterým esence a existence, vnějšek a vnitřek, idea a realita se identifikují; třetí takt poměru důvodu a existence je skutečnost. Naproti tomu Kierkegaardova existence nikdy nevystupuje ze sféry reflexe, ze sféry pouhého jevení ideje; celá námaha se koncentruje k tomu, aby „individualita byla vypracována v existenci“, jak se Hegel vyjadřuje o Perikleovi, Sofoklovi, Sókratovi. Přitom nikde nepřestává nekonečná tíha ideje, bytost zůstává v nekonečném pohybu existence: důvod, idea, celek se nikdy nekryje definitivně se zjevující se bezprostředností. V tomto poměru k základu či smyslu existence je tedy právě obsažen zdroj jejího pohybu. A tento pohyb má býti prosvícen, vskutku zachycen.
Jaspers užívá k tomuto účelu pojmu situace. ...
(Karl Jaspers, in: Fenomenologické spisy, Praha 2008, str. 303.)
vznik lístku: červen 2014