ARCHIV LADISLAVA HEJDÁNKA
Jan Patočka  ✖ Heidegger, Martin  ✖

Heidegger o Aristotelovi

Jan Patočka (1941)
Tak např. Aristotelovy texty jsou zajisté zhruba tím, čím je jejich původce chtěl mít, totiž referáty vědeckého výkladu a teoretické diskuse. Byvše předměty podobného výkladu po 2000 let jsou dnes znovu probírány a znovu přebudovávány ve svém smyslu. Musím zde znovu poukázati na Heideggera a jeho žáky (zvl. Bröckera), kteří podali nad ním hluboké a svérázné interpretace, kterými po tisíci letech prvně zase docela zřetelně prosvítá Aristoteles – člověk antický, přímo pohanský, filosof tak vzdálený křesťanství, jak jen možno, ontolog konečného světa, nikoli theolog nadsvětovosti, jak jej pod svými předpoklady viděl středověk. Tím též celá metafysika nebývá docela jiného smyslu než ve staré koncepci scholastické, ale též odlišného od moderní koncepce idealistické, jež přece jen souvisí s křesťanstvím, ovšem ve formě nadmíru sekularisované.
(O mnohoznačnosti a jednoznačnosti filosofického textu, in: 1291, ČM 35, 1941, str. 79.)
vznik lístku: říjen 2000

Heidegger o Anaximadrovi

Jan Patočka (1941)
Konečně Heidegger ve shodě se svým pojetím celé řecké filosofie chápe výrok ryze ontologicky. Vychází od významu ADIKOS, který je např. v ADIKOS HIPPOS jankovitý kůň, a hledí zbaviti slova DIKÉ, TISIS, ADIKIA všeho přízvuku morálního nebo prázdného. Rovněž tak není podle Heid. smysl textu kdesi na přechodu mezi mysticky-magickým okruhem a rodící se racionalitou řecké vědy, nýbrž ve zvláštní sféře, které se žádným z těchto pojmů nelze přiblížiti, totiž ve sféře ontologické. V souvislosti s tím zní potom překlad Heideggerův: „Woher aber die Herkunft ist dem Seienden, dahin ist ihm auch der Schwund nach dem Zwang. Es gewähren nämlich Fug und Entspruch einander die Seienden in Rücksicht auf den Unfug nach der Zeit Anweisung“. Odtud pak se teprve vrací k počátku a překládá již zcela pochopitelně a vhodně: „Anfang der Dinge ist das Umrisslose“.
Interpretace zde podané … I když bude někdo třeba /79/ Heideggerovu interpretaci považovati na bolestné násilí na Anaximandrovi, neupře, že jeho pojetí, je-li možné, je nejhlubší a filosoficky nejvážnější. …
(O mnohoznačnosti a jednoznačnosti filosofického textu, in: 1291, ČM 35, 1941, str. 78-79.)
vznik lístku: říjen 2000

Heidegger – nápaditost (a intuice)

Jan Patočka (1964)
Co se týče rozdílu mezi hypokeimenon a substantia, nedají se věci tak interpretovat, jak si mnozí myslí. Heideggerovy postřehy jsou nápady a žádná prověřená věda, ta by to teprve měla vzít pořádně do ruky a prozkoumat na celém kontextu výraziva určitého druhu. Proto /194/ bych byl opatrný zvláště s tím pravěkem, rasovými záležitostmi atd., protože to jsou intuice za intuicemi a na intuicích stavěné. Celou heideggerovskou nápaditost je třeba probrat znovu zrnko za zrnkem, oddělit plodné od plev.
(Z dopisu 7/69 Václavu Richterovi z 30. 6. 1969.)
(7164, Dopisy Václavu Richterovi, Praha 2001, str. 193-94.)
vznik lístku: duben 2008

Heidegger o epochách filosofie (metafyziky)

Jan Patočka (197x)
(Pat) Ne, podívejte se, Heidegger kupříkladu tvrdí, že v rámci metafyziky jsou si všechny filosofie rovny. Nemá žádný smysl mluvit o nějaké dokonalosti jedné filosofie proti druhé. V Heideggerovi je to řečeno takto: „Chybí nám jakékoli měřítko, které by dovolovalo odhadnout dokonalost jedné epochy vůči jiné. Neexistuje dokonce ani žádné právo, abychom tímto způsobem hodnotili. Platónovo myšlení není dokonalejší než Parmenidovo, Hegerova filosofie není dokonalejší než Kantova. Každá epocha filosofie má svoji vlastní nutnost. Že nějaká filosofie je taková, jaká je, musíme prostě přijmout. Nicméně nám nepřísluší dávati jedné přednost před druhou, jako to platí o různých světových názorech.“ (Das Ende der Philosophie und die Aufgabe des Denkens.)
Tohle je přece strašné. Jako kdyby se různé metafyziky nebyly ve skutečnosti rozvinuly vzájemnou diskusí! To znamená popření jakékoli metafyzické pravdy! Nejen že metafyzika není pravdivá jako taková, nýbrž není zde žádný vztah! Různé metafyziky nejsou podle Heideggera výtvorem lidí jakožto empirických bytostí, je to ve skutečnosti bytí samo, které se v nás vyvíjí. -- Bytí samo – to je specifikum Heideggerova pojetí – není něco hotového, nýbrž vytváří se, je v pohybu. Ovšem ten pohyb je konečný, jak jsme viděli, metafyzika se uzavře. Heidegger říká: „Veškerá metafyzika je platonismus.“ Nietzsche svoji filosofii označuje jako obrácený platonismus. Platonismus je zde nauka o dvojím světě. Nietzsche říká: „Wie die sogenannte wahre Welt zur Fabel wurde“.
(Může filosofie zaniknout? – přednáška 197?, z odpovědí v diskusi, rkp.; bez diskuse otištěno in: Filosofický časopis, roč. XXXVIII., 1990, č. 1-2, str. 3–20.)
vznik lístku: březen 2007

Heidegger o „bytí“ (poslanost – Geschick)

Jan Patočka (197x)
Já se domnívám, že jeden ze základních nedostatků u Heideggera je ten, že se sice snaží vyjasnit a do jisté míry i vyjasňuje podmínky, za kterých se naše hledání pravdy koná, ale to hledání pravdy samo spadlo pod stůl. Bytí, které nám umožňuje, abychom hledali pravdu, nám tu pravdu nedává. A u Heideggera to vypadá, jako kdyby nám ji skutečně dávalo. Bytí je jenom předpoklad pro to, abychom my sami, historický jev, studovali tu ... a kupříkladu je mým přesvědčením, že ... podívejte se: to nebyla záležitost seslání bytí (jak on tomu říká „Geschick des Seins“, že bytí nám tak říkajíc posílá určité tvůrčí možnosti). V čem spočívá bída dnešní doby po stránce filosofie? V TOM, ŽE FILOSOFIE UŽ NEMŮŽE TVOŘIT. Netvoří žádné koncepty. Co dnes je tvůrčí, je v oblasti ontické, tam se tvoří pořád nové vědecké a technické koncepty. Ale filosofie netvoří. Filosofie mlčí. Proč? Protože bytí přestalo posílat (úsměv). Bytí je konečné, je vyčerpáno. Ale vezměte si např. vztah mezi Platónem a Aristotelem. To přece není takový vztah, že by bytí něco poslalo. Jistěže poslalo. V platónské ideji. Ale v platónské ideji to poslalo zrovna tak Platónovi jako Aristotelovi. Platón sám se zkritizoval. A Aristotelés z toho vyvodil určité důsledky. To není tak, že bychom do té věci vůbec neviděli, že by se z nějaké temné hloubi pořád vysílalo nějaké tajemné záření.
(Může filosofie zaniknout? – přednáška 197x, z odpovědí v diskusi, rkp.; bez diskuse otištěno in: Filosofický časopis, roč. XXXVIII., 1990, č. 1-2, str. 3–20.)
vznik lístku: březen 2007