ARCHIV LADISLAVA HEJDÁNKA
Jan Patočka  ✖ Pravda  ✖ Pravda a pravá tvář skutečnosti  ✖ Pravda u Hegela  ✖

Pravda u Hegela

Jan Patočka (1965)
Hegelovi pravda znamená shodu mezi subjektem a objektem, idealitou a realitou, nitrem a vnějškem. Místem pravdy není veskrze správný soud, apokatastasis, jak hlásá moderní tradice; místem pravdy je idea či duch, tj. onen počátek vší určitosti, který nic nepobechává mimo sebe a je v tomto smyslu konkrétní totalitou. Ve Fenomenologii ducha je pravda určena jako stránka bytí o sobě, příslušná k vědění – tedy to, co působí, že vědění se shoduje se svým předmětem. Pravda apofantická, soudová, je u Hegela nezbytně odvozená pravda. Při ní musíme prostě předpokládat, že naše představy, uvedené v jednotu soudu, se shodují s předmětem vnějškově daným; tuto danost nemůžeme sami zaručit, musí se dostavovat zvenčí, důvod pravdy je tu čímsi, co nám uniká, je ve věcech námi zprvu neproniknutých. Pravda a základ, dů/3245/vod pravdy, pravda odvozená a původní, empirická a metafyzická, zůstávají mimo sebe. V umění, mohlo by se říci, mají se věci již jinak. ...
(Učení o minulém rázu umění, in: 7331, Umění a čas I, Praha 2004, str. 324-25.)
vznik lístku: březen 2015