ARCHIV LADISLAVA HEJDÁNKA
Josef Lukl Hromádka  ✖ Víra  ✖

Víra (zbožnost) | Zbožnost (víra)

Josef Lukl Hromádka (1925)
…každá tvořivá a živoucí zbožnost je útočná a hledá uplatnění ve všech oblastech lidské vzdělanosti. Podivuji se často, jak náš moderní člověk sice volá, aby se náboženství osvědčovalo i v praxi a veřejném životě, ale jak se zase brání veřejné údernosti náboženské a odkazuje zbožnost do problematických zákoutí citu a ideálního snění.
(3812, Katolicism a boj o křesťanství, Praha 1925, s. 60.)
vznik lístku: březen 2000

Víra – živé jádro

Josef Lukl Hromádka (1931)
Všechny tyto otázky odkazují nás nejen do dějin a do historických sporů církevních, nýbrž dotýkají se bezprostředně přítomnosti a zasahují do bližší i vzdálené /29/ budoucnosti. Filosof dějin, theolog, vychovatel i politik uvědomí si při rozboru křesťanství a křesťanských církví, že jde o nás o všechny, o kulturu srdce i společnosti. V našich výkladech nebudou hlavním předmětem minulost a historické otázky o vzniku a vývoji křesťanství, nýbrž vnitřní podstata a idea křesťanská, osobitá síla a náplň křesťanských útvarů, myšlenkový princip v křesťanství, norma jeho mravního vědomí a trvalý obsah jeho náboženského poselství. Pokusíme se odhalit za dogmatem, theologickou soustavou, kultickým řádem a církevním zřízením živé jádro a realitu víry, která stále a stále je tísněna ztuhlou tradicí a přirozenými sklony lidské povahy, ale která svou vzpourou proti běžné logice i etice lidské koná záchrannou službu věřícím i nevěřícím.
(0668, Křesťanství v myšlení a životě, Praha 1931, str. 28-29.)
vznik lístku: říjen 2007

Bůh jako „norma“ | Víra – její aktivita

Josef Lukl Hromádka (1931)
... Studium lidského vědomí, myšlení, mravního rozhodování a uměleckého tvoření, jakož i rozbor právních řádů a zákonů, podle kterých vznikají a kterými se řídí kulturní svazky, rodina, společnost, stát, hospodářský život, – to vše má kladný význam pro theologické myšlení i pro aktivitu víry. Theolog věří, že v lidském duchu, který je stvořen Bohem, jsou předpoklady, aby poznal stopy Božího díla ve světě a aby si uvědomil konkretní závazek vůči Bohu. Znalost zákonů a řádů kulturního a dějinného života umožňovala theologii a církve úspěšnější práci ve světě.
Bylo právě u nás upozorněno na důležitý fakt, že církev od svého počátku přála umění a umělecky tvořila a že z církevních otců a spisovatelů nikdo nebyl absolutním nepřítelem umění. Tato these je v naprostém souhlase s tím, co bylo právě řečeno o poměru církve k filo/159)sofii. Jako filosofie a ostatní kultura vůbec, tak i umění zvláště je v křesťanské církvi předmětem velmi kritického soudu. Nejvyšší hodnota a norma křesťanova života je nad světem v Bohu; filosofie a umění patří však ke světu stvořenému. Ale i umění a umělecká krása ukazují ve své čistotě k nadsvětnému řádu Božímu. Mají i theologicky své místo v oblasti činné víry.
(0668, Křesťanství v myšlení a životě, Praha 1931, str. 158-59.)
vznik lístku: červenec 2007

Víra a dějiny

Josef Lukl Hromádka (1931)
Tato voltairovská mravní a náboženská skepse zjevně i skrytě se uplatňuje proti víře v ideály – a ovšem proti víře náboženské. Odtud se rodí také nezájem o dějiny a nechuť vyrovnávat se poctivě se vším, k čemu nás dějinné osobnosti a proudy volají a zavazují. Uznáváme pouze hrubou sílu a tvrdý tlak přírodních mocností, hospodářských potřeb a státního poručnictví. Světová válka a světová revoluce zesílily tuto skeptickou mravní a náboženskou náladu.
Dějiny všech národů jsou jevištěm velkého zápasu víry i nevěry, věrnosti ke zděděným ideálům i zrady, opravdové oddanosti i lstivého pokrytectví. Všechny směry a pravdy náboženské bez přestání zápasí o uznání /5/ a vítězství. Nelze čekat, že některé náboženství zvítězí trvale a s konečnou platností. I křesťanství, které nejrozhodněji se bilo za své poselství a které v misijním rozpětí vidí hlavní projev své životnosti, očekává, že jeho pravda bude uznána obecně teprve na konci lidských dějin. Ale to neznamená, že směry náboženské nehnětou lidských duší a že nedávají pečeť myšlení a životu jednotlivých vyznavačů a celých národů. Je třeba velmi jemného rozboru, abychom porozuměli jejich vlivu a abychom vystihli a zhodnotili ty náboženské síly a pravdy, které tvoří dějiny. V dnešním poválečném a revolučním údobí evropských dějin, kdy se ozývají hlasy o krisi a pádu evropské kultury, kdy jsou všichni zmateni nejrůznějšími hesly a kdy až hluboko do osobního a rodinného života zasahuje mravní, náboženská i kulturní skepse, je rozbor křesťanských myšlenkových, mravních a kulturních složek úlohou velmi naléhavou. Jde o to, nalézt kořeny našeho života v pravé jejich hloubce a odhadnout jejich zdraví. Znalost křesťanství v jeho plnosti a rozmanitosti je jedním z předpokladů spolehlivé dějinně filosofické konstrukce i kulturní hygieny.
(0668, Křesťanství v myšlení a životě, Praha 1931, str. 4-5.)
vznik lístku: červenec 2007

Zbožnost (víra) | Víra (zbožnost)

Josef Lukl Hromádka (1925)
... každá tvořivá a živoucí zbožnost je útočná a hledá uplatnění ve všech oblastech lidské vzdělanosti. Podivuji se často, jak náš moderní člověk sice volá, aby se náboženství osvědčovalo i v praxi a veřejném životě, ale jak se zase brání veřejné údernosti náboženské a odkazuje zbožnost do problematických zákoutí citu a ideálního snění.
(3812, Katolicism a boj o křesťanství, Praha 1925, s. 60.)
vznik lístku: březen 2014