ARCHIV LADISLAVA HEJDÁNKA
Ladislav Hejdánek  ✖ Individuace a „objímající“  ✖

Individuace a „objímající“

Ladislav Hejdánek (2014)
Jaspers neřeší problém individuace: jak se může „vydělit“ a osamostatnit něco konkrétního (konkrescentního) z onoho údajně původního „objímajícího“? A jak si při tomto vydělení může „ponechat“ kousek onoho „objímajícího“, takže se stává (může stávat) relativně samostatným „celkem“, tj. jsoucnem, které kromě své vnější stránky má i svou stránku vnitřní? Tak se především jen opakuje odedávna neřešený problém, jak se může z původní arché vynořovat – a tak „vznikat“ – cokoli, co časem opět „zaniká“ tím, že se opět vrací do téže arché, z níž se vynořilo (Anaximandros)? – A pak tu je ona další otázka: jak se může takové konkrétní jsoucno vydělit z původního „objímajícího“, ale zároveň v něm jakoby zůstat, neboť „objímající“ je nutně nadále objímá? Jaký je vlastně rozdíl mezi tím, jak „objímající“ objímá něco ještě nevzniklého, a mezi tím, jak je objímá poté, co už vzniklo a tak se z původního „objímání“ vydělilo? – A konečně: nemusí nakonec to „objímající“ objímat i samo vydělování ze sebe (nebo z nějakého „nižšího“ objímajícího)? A může v tom případě – řekněme, že už půjde o „objímající objímajícího“ (resp. „objímající všech objímajících) – toto „nejvyšší objímající“ být původcem či zdrojem samotného vydělování (toho či onoho druhu)?
(Písek, 140525-1.)
vznik lístku: květen 2014