ARCHIV LADISLAVA HEJDÁNKA
Martin Heidegger  ✖ Fenomenologie  ✖

Fenomenologie

Martin Heidegger (1963)
A co dnes? Čas fenomenologické filosofie se zdá být ten tam. Fenomenologická filosofie se dnes pokládá za něco minulého, co je zaznamenáváno již jen historicky vedle jiných směrů. Avšak v tom, co je jí nejvlastnější, není fenomenologie žádný směr. Je to v průběhu časů se proměňující a jen tím setrvávající možnost myšlení odpovídat nároku toho, co má být myšleno. Bude-li fenomenologie takto zakoušena a uchovávána, pak může jako název zmizet ve prospěch věci myšlení, jejíž zřejmost zůstává tajemstvím.
(Moje cesta k fenomenologii, in: Konec filosofie a úkol myšlení, Praha 1993, str. 49.)
vznik lístku: červenec 2000

Fenomenologie

Martin Heidegger (1963)
A co dnes? Čas fenomenologické filosofie se zdá být ten tam. Fenomenologická filosofie se dnes pokládá za něco minulého, co je zaznamenáváno již jen historicky vedle jiných směrů. Avšak v tom, co je jí nejvlastnější, není fenomenologie žádný směr. Je to v průběhu časů se proměňující a jen tím setrvávající možnost myšlení odpovídat nároku toho, co má být myšleno. Bude-li fenomenologie takto zakoušena a uchovávána, pak může jako název zmizet ve prospěch věci myšlení, jejíž zřejmost zůstává tajemstvím.
(Moje cesta k fenomenologii, in: Konec filosofie a úkol myšlení, Praha 1993,
str. 49.)
vznik lístku: duben 2014

Fenomenologie a subjektivita

Martin Heidegger (1963)
„Čistá fenomenologie“ je „základní vědou“ fenomenologické filosofie. „Čistá“ znamená: „transcendentální fenomenologie“. Jako „transcendentální“ je však kladena „subjektivita“ poznávajícího, jednajícího a hodnoty kladoucího subjektu. Oba názvy, „subjektivita“ a „transcendentální“, naznačují, že „fenomenologie“ vědomě a rozhodně zabočila do tradice novověké filosofie, a to ovšem tak, že „transcendentální subjektivita“ nabývá fenomenologií původnější a univerzální určitelnosti. Fenomenologie podržela „prožitky vědomí“ jako svou tematickou oblast, nyní však v systematicky rozvrženém a zajištěném probádávání struktury prožitkových aktů jdoucím ruku v ruce se zkoumáním předmětů prožitých v jednotlivých aktech, a to co do jejich předmětnosti.
V tomto univerzálním rozvrhu fenomenologické filosofie mohlo nyní být vykázáno systematické místo i „Logickým zkoumáním“, která zůstávala jaksi filosoficky neutrální. Téhož roku 1913 vyšlo dílo ve druhém vydání u téhož nakladatele. Většina zkoumání byla mezitím ovšem podrobena „pronikavému přepracování“. ...
(Moje cesta k fenomenologii, př. Ivan Chvátík, in: 7410, Konec filosofie a úkol myšlení, Praha 1993, str. 41.)
vznik lístku: říjen 2006