Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka | Kritika



Kritika

Jan Patočka (1934)
… Kritika je ironická zbraň. Posuzujíce jsme posuzováni, měříce jiné podáváme vlastní míru. Proto je dobře pro kritika hledět se postavit na stanovisko posuzovaného; jinak se snadno stane, že příliš lidská náchylnost podceňovat protivníka promění naši kritiku v bezděčnou autokritiku.
(Odpověď Filosofické revui, in: Česká mysl 30, 1936, str. 61.)
vznik lístku: říjen 2001

Kritika a filosofie | Svět - složitost | Filosofie a kritika | Paradigma(ta) a jeho (jejich) změny

Alfred North Whitehead (1932)
… Ovšem každý, kdo má rozum a kdo píše o filosofii, ví nebo by měl vědět, že svět je ve své složitosti nevyzpytatelný a že cokoliv sepíšete, musí být vystaveno kritice – mělo by být podrobeno kritice , je-li na tom vůbec co dobrého. A měla by být nějaká platforma, z níž stojí za to provádět kritiku. To znamená, aby člověk byl rozumně úspěšný jako filosof, musí si opatřit novou platformu; nemusí to být úplně nový ideový program, ale nepatrná změna nějakého starého programu, jež může sloužit jako nové kritické měřítko. Kritika je hnací silou pokroku myšlení. Rád své žáky upozorňuji na to, že být v každém století, od té doby, co jste něco napsali, zavrhován, je vrchol triumfu. Uplatňuji tuto poznámku vždycky v souvislosti se Zenonem. Nikdo se o Zenonovi nezmínil, aniž ho zavrhl, a každému století stojí za to odmítat ho znovu.
(Proces a realita, in: 3581, Matematika a dobro a jiné eseje, Praha 1970, str. 37.)
(orig.: 2879, Essays in Science and Philosophy, New York 1948, p. 87.)
vznik lístku: červenec 2005

Kritika a kritérium | Filosofie dějin

Jan Patočka (1940)
Jak odlehlým se zdá dnešnímu člověku toto téma na první pohled! A jak málo na místě v časopise věnovaném kritice! Přesto ve skutečnosti věci nejsou od sebe tak vzdáleny, jak se zdá, ba lze říci, že kritik kteréhokoli duchovědného oboru potřebuje naléhavě seznámit se s problémy filosofie dějin. Snadno to nahlédne, kdo uváží úlohy kritika a filosofa dějin. Ať už kritiku, např. literární, určujeme jakkoli, ať již jde o pouhou interpretaci, nebo o estetické posuzování, nevymizí nikdy z výměru KRISIS, oddělování, rozlišování mezi podstatným a nepodstatným, případně hodnotným a nehodnotným, hlavním a vedlejším, relevantním a irelevantním: což předpokládá vždy měřítko, kritérium, které kritik přikládá k svému předmětu. Tím, že to činí, splňuje kritik zvláštní úlohu v duchovním světě mu připadající. Aniž sám tvoří v daném oboru, rozumí mu; tvůrce sám je zaměřen na obsah díla, kritik na duševní a duchovní proces, jenž dílo nese a dává mu všechen život, a zjednává v něm jasno. …
(O filosofii dějin, in: 7630, Péče o duši I, Praha 1996, str.
vznik lístku: srpen 2003