ARCHIV LADISLAVA HEJDÁNKA
C  ✖ Celistvost souvislá  ✖

Implikátní řád | Celistvost souvislá

Fritjof Capra (1982)
Jak jsem ukázal v 10. kapitole, Bohmovým východiskem je představa „souvislé celistvosti“ a za hlavní aspekt této celistvosti považuje nelokální spojení, které ilustruje EPR experiment. Nelokální spojení se tu jeví jako zdroj statistického charakteru zákonů kvantové fyziky. Bohm však chce jít za hranice pravděpodobnosti a zkoumat řád, který je podle něho vlastní kosmické síti vztahů na hlubší skryté úrovni. Nazývá ho řádem implikátním čili „svinutým“. Tento řád vykazuje novou kvalitu („svinutí“), vzájemná spjatost celku tu už nemá nic společného s umístěním v prostoru a v čase.
Bohm používá jako analogii implikátního řádu hologram, protože v určitém smyslu každá jeho část obsahuje celek. Pokud se osvětlí kterákoli část hologramu, zrekonstruuje se tím celý obraz, i když je na něm méně detailů než na obraz získaném z hologramu úplného. Podle Bohmova názoru je skutečný svět strukturovaný podle takových principů, kde je celek zahrnut v každé části.
(Tao fyziky I., Praha 2003, doslov k 2. vyd., str. 312.)
vznik lístku: prosinec 2008