Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka | Inspirace



Inspirace

Plútarchos (~50-120)
7. Když ... „... Pokud jde však o nás, Boéthe, ať už věštebné verše za těmi homérskými pokuhávají či nikoli, rozhodně bychom se neměli domnívat, že jejich bezprostředním autorem je bůh. Bůh poskytuje pouze původní hybný impuls, a ten pak už každá věštkyně přijímá v souladu se svou přirozeností. Vždyť kdyby bylo třeba věštby zapisovat, místo aby se pronášely ústně, pak bychom se jistě nedomnívali, že máme před sebou rukopis boha, a nekritizovali bychom zápis za tzo, že se nemůže měřit s krasopisem královských písařů. Hlas, tón, dikce ani metrum věštby nenáležejí totiž bohu, nýbrž oné ženě.Bůh v ní toliko probouzí obrazná zjevení a zažehává v duši světlo, které se vztahuje k budoucnosti – neboť právě takovouto povahu má boží inspirace (enthúsiasmos).“
(Proč už Pýthie nevěští ve verších?, př. Radek Chlup, Praha 2006, str. 18; 397b-c.)
vznik lístku: září 2011