Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka | Metafyzika



Víra a metafyzika | Metafyzika a náboženství

Emanuel Rádl (1933)
Učení o potřebě rozumové kritiky ve víře bylo pro Locka a pro mnohé jiné kompromisem mezi naléhavostí církevníků a lhostejností „hobbistů“. Pro sebe a pro mnohé jiné tímto prvním pokusem o demokratizaci křesťanství kompromis našel, ale zavedl následující doby na scestí. Viděl kolem sebe finessy theologů a zatvrzelost církevníků, protestoval proti nim tím, že ukazoval na praktičnost a prostotu opravdového křesťanství; bylo to pochopitelné, ale nebylo to správné. „Spisovatelé a zápasníci o náboženství je naplňují finesami a vyšperkovávají pojmy, z nichž dělají pak nutnou a základní jeho část; jako by pak nebylo jiné cesty do církve než skrze akademii nebo lyceum. Ale většina lidí nemá kdy pro učenost a logiku ani pro příliš jemné distinkce scholastické. Potřebují však praktického vedení, pro které najdou prosté poučení v Novém zákoně od Ježíše a apoštolů, sboru to mužů, složeného z největší části z nevědomých, ale produševnělých rybářů.“ Je to správný protest proti intelektualismu theologů; náboženství je praktický život a jeho příkazy bývají prostší, než je dělají theologové. Prostota náboženství však nevylučuje z něho obtížné věci metafyzické; stačí si přečíst několik vět z evangelia Janova, abychom byli v těžké theologii: tvrdáť byla někdy slova Ježíšova; kdo je mohl slyšeti? A praktičnost neznamená nedostatek hloubky. To pozdější pokračovatelé filosofie Lockovy přehlédli; zjednodušovali a zjednodušovali náboženství, až jim nezbyly než triviální mravní předpisy, které nakonec vyvětraly také.
(0948-II, Dějiny filosofie II., Praha 1933, str. 131.)
vznik lístku: říjen 2005