Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka | Stopař a „poučenost“



Stopař a „poučenost“

Arthur Upfield (1955)
„No, pak jste od svých stopařů nemohli očekávat, že jeho stopy najdou. Kdyby byli dostatečně poučeni, snad by na místě druhého zločinu našli tytéž stopy, které viděli na místě prvního činu. A i tak by to museli být stopaři nadmíru inteligentní.“ ... „Prostě je to takhle. Dostanete zprávu, že kdesi na poušti leží zavražděná domorodá žena. Pedersen a jeho stopař se vydají na místo činu. Stopař ví všechno o vraždě i o oběti. Ví dokonce i to, kdo tu ženu zabil, i když mu to nikdo neřekl žádným známým jazykem. My víme, že se tohle stává, ale svůj názor, jak se podobné informace šíří, si necháváme pro sebe, aby se nám nějací vzdělaní pošetilci nevysmáli. Čili váš stopař zná vraha. Jakmile je doveden na místo činu, stává se vlastně jenom jakýmsi ohařem, který smí očichat předmět, na němž lpí pach štvané zvěře. Jde-li však o vraždu, kterou spáchal běloch, musíte pachatele stopaři popsat: jeho chůzi, jeho přibližný věk, jeho tělesnou váhu a výšku.“
(Vdovy z Broom, ex: Třikrát Napoleon Bonaparte, přel. Fr. Jungwirth, Grafoprint-Neubert, Praha 1995, str. 17.)
vznik lístku: únor 2013