Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka | Subjektivně-vnitřní (a skutečnost)



Subjektivně-vnitřní (a skutečnost)

Jan Patočka (1968)
... Toto subjektivně-vnitřní se opírá o ono vnější a není jinak možné, nemůže se jinak rozvinout. Subjektivní směřuje vždy k objektům, k něčemu vnějšímu, ale zároveň je také možné pouze tak, že se o něco vnějšího opírá. ... Tak povstávají objektivity jako řeč ze subjektivního smyslodajství a podmiňují pak teprve vyšší subjektivní život. Tak povstávají tělesa jako kulturní objekty ze smyslodajně-tvořivé subjektivity a odhalují jí v tomto vznikání teprve její hlubší možnosti – nebýt těchto ztuhlých podob našich gest, zůstala by pravděpodobně neobjevena např. oblast umělecká. A přece to všechno nejsou žádné přírodní procesy, jimž by bylo lze jen přihlížet a konstatovat je, neboť všechno jsou zde dějiny, mo/3.1.8/tivace, smyslodajství, a to, kdo kdysi snili o přírodopisu vývoje řemesel po biologickém způsobu, ti se jistě dali špatnou cestou. Nebylo by pak možno říci snad také obráceně: tak jako věcná tělesa povstávají skrze smyslodajství a sama opět podněcují a rozvíjejí subjektivitu, připravuje se subjektivita v tělesnu zvláštního druhu, v naší vlastní tělesnosti jakožto předchůdném popudu smyslodajství? Není tělo jakousi prehistorií, jež předchází našim aktivním dějinám?
Vztah těla k subjektivitě by ovšem v žádném případě nebyl ...
(Fenomenologie a metafyzika pohybu, přel. I.Chvatík, in: Přirozený svět a pohyb lidské existence, samizdat, Praha 1980, str. 3.1.7.)
vznik lístku: červen 2014