O studiu filosofie

8. září 1947

Úvodem

Rozmýšlel jsem si, jak asi Ti mám odpovědět a jak vyhovět Tvé žádosti, Táňo, když jsem přečetl Tvůj dopis. Nakonec jsem se rozhodl pro tuto cestu: napsat kratičkou studii, zabývající se převážně metodou, postupem při vzdělávání filosofickém.

Jsem totiž totho názoru, že nelze sestavit universální výběr filosofických spisů, jako si to snad představuješ. Je několik stupňů, kterými je nutno každému filosofu projít, pravda; ale ty stupně jsou široké, a nahoru můžeš jít po jejich pravé straně právě tak dobře jako po levé nebo uprostřed. Je ovšem jasné, že se ty schody zúžují tím víc, čím jsi dále a výše, a že tedy pro skutečného filosofa je v posledu cesta jenom jediná, ale to je právě až na konci.

Nastíním trochu plán těch schodů filosofických - tj. pokud jsem toho vůbec schopen - a na Tobě je, abys našla místo, kde právě stojíš.

Láska k pravdě

To je základ všeho filosofování. Ovšem, jsou filosofové bez této lásky, je jich dost a jsou mezi nimi i mnozí proslavení. Ale čert vem je i jejich filosofii. Čím jim byla? Pózou, cestou k slávě, nástrojem nenávistné ironie, prostředkem výsměchu nebo teroru, maskou ohavností, principem stagnace a konec konců vždy – myšleno duchovně – přípravou a cestou k samovraždě.

Taková láska k pravdě už nějak v člověku je; je to však spíše starost o pravdu, spolehnutí na ni, pečlivost v jejím hledání apod. Ta skutečná láska, a to znamená také ta skutečná filosofie – ty jsou také až na konci.

Ale ovšem, sama láska nestačí. Je třeba mít zájem o hledání pravdy (a to je práce), je třeba chtít myslet stále a znovu, je třeba chtít vědět. A probudit takový zájem, popohnat trochu a probudit dovedou nejlépe essaye. To jsou takové lehké náznaky, které nutí domýšlet. Je to něco takového, jako když diskař cvičí otáčky a pohyby bez disku. Svaly pracují, pozornost je upjata k vykonávanému pohybu, vše je účelné – disk však nevyletí. Ne, to nelze dlouho vydržet. Vezmeš klacek, kámen, obruč… a nakonec i disk.

Essaye, které znám: Bacon: Essaye civilní a morální (mám v orig., ale český překlad výboru od Škrachové 1928 a překlad Foustkův 1933); Santayana: Essaye o filosofii, umění a náboženství (mám český překlad); Macek doporučuje Mathesia (Kulturní aktivismus) a Emila Svobodu (Záhady života, Osud člověka) aj.

(Pod praporem pravdy.) Boj o pravdu

Nestačí vědět, co je pravda; pravdu je nutno prosazovat. To je podstatou všech polemik i diskusí. Mít zájem o pravdu znamená mít zájem o to, aby ji znal každý. Alespoň o některých věcech si musím být jist: taková je pravda. A snažím se ostatní přesvědčit. K tomu krom jiných technických předpokladů potřebuji přesné myšlení a znalost věci. To znamená práci ve dvou směrech: musím se dobře obeznámit s výrazovým materiálem a dále všelikými relacemi pojmů, s nimiž filosoficky pracuji. Čili musím studovat symboliku, logiku, methody myšlení, systematiku. A na druhé straně musím pozornost obrátit ke skutečnostem, k objektu svého přemýšlení, k obsahu filosofie. To ovšem není usoustavňování poznatků jednotlivých věd, jde o víc: je nutno proniknout celou historickou problematiku. Je nutno znát dosavadní mapy a vyznat se v nich. Čili musím studovat dějiny filosofie.

Personalia

Snad bych ani nespočítal všechny ty kroužky, do kterých jsem chodil a z nichž většinu jsem pomáhal zakládat. A dosud všechny ty, u jejichž založení jsem asistoval, po krátké době živoření zašly. Proč to? Inu, bylo to v době diferenciace zájmů, sešlo se nás několik se společným oborem a pak se každý vybarvil jinak; také třebas to pro mnohého znamenalo krátkodobý módní výstřelek; a mnohé jiné výmluvy bych si našel. Ale také možná, že sám jsem byl příliš neskladný, než abych se ostatním přizpůsobil, a že jsem chtěl, aby stále jen mé problémy byly řešeny a aby jen na mé otázky bylo odpovídáno. Všechno je možné, ale faktem zůstává, že jsem se vždy alespoň po nějakou dobu přiživil, snad i půdu vysál a po vyčerpání možností šel jsem zase jinam. Hledal jsem homogenního, ale rovnocenného partnera, ale vždy jsem našel buď rovnocenného, ale s jinými zájmy, anebo nerovnocenného, pod úrovní vlastní. Není to jednoduché, jak vidno, najít si partnera. Loni jsme byli např. ještě čtyři; letos už dva odpadli a sám nevím, co bude s Jackem. V toho ještě doufám.

Proč tahle zpověď? Inu, je na místě rozvaha: činím návrh. Doufám, že už delší dobu je patrno (a ne-li, tak to nyní činím zjevné), že mi Ty i se Sášou jdete postupně víc a víc na nervy. Sášu teď nechám stranou; zdá se, že ještě není dospělý k tomu, co jsem od něho očekával. Dám si na něj ostatně tento rok větší pozor. (Mimochodem, to z takového Jendy Šimsů mám větší radost.) Ale jak říkám, nechme ho stranou. To Ty už jsi poněkud starší, a to je už bledší. To já vím taky, že jsou na světě lidi, kteří vůbec nic nedělají; i to vím, že jsem Ti jednou (a snad mi bude porozuměno, když po pravdě dodám: a zalykav se vzteky) řekl, že takových děvčat je málo, jako jsi Ty. Na to všechno se moc dobře pamatuji. Ale tím hůř, tím větší ostuda – pro Tebe. Dělali jste něco s Jackem (Engliše); myslím, že nejsem daleko od pravdy, že z toho taky nic není. A tedy takhle to nepůjde. Nemluvím o časech dávných, ale minulý rok jsi z 95 % proflákala – a nemusíš se vymlouvat na ruštinu a franštinu. Víš sama, že říkám pravdu.

Má-li to tento rok dopadnout lépe, pak je jenom jedna cesta – pokud znám situaci. A já chci tuto cestu nastoupit.

Návrh

Podle potřeby – nejlépe každý týden – si vyhradíš jedno dopoledne, odpůldne nebo jeden večer k tomu, abys k nám přišla – neboť já nikam chodit nebudu. (Výjimku učiním v případě řádně odůvodněném.) Aby Ti na to čas zbyl, udělám s Tebou pořádný rozvrh práce. Kdyby Ti měla překážet Tvá funkce v AY, odmítneš ji, neboť pomůžeš lidstvu víc tím, když z Tebe bude pořádný filosof, než když se ulítáš za organisačními záležitostmi. (Pravda, někdo to musí dělat; obvykle se však nežádá na ministru dopravy, aby jezdil s mašinou, ani na poslancích, aby zametali parlament. A kdyby to chtěli dělat sami, tak sesadit a dát do blázince.) Prostě, čas mít budeš. A vůbec nebudeme spolupracovat (alespoň tomu tak nebudeme říkat), nýbrž Ty budeš pracovat pod mým dohledem a pod mou kontrolou. Tedy jistý druh soukromého vyučování. Do vánoc nuceně; pak podle vlastní vůle konec nebo pokračování. To, co jsem nahoře napsal, má být také dokladem toho, že mám methodu a že vím jak na to. Fušérství to nebude; za to ručím.

Bližší nepovažuji za nutné oznámit. Píši tímto způsobem za jistým účelem (tedy v žádném rozčilení). Ale pozor: stále Ti zůstává možnost odmítnutí. Závazek nemáš dosud žádný; vezmeš-li jej však na sebe, pak až do vánoc, pamatuj.

Jestliže považuji tohle za poslední a jedinou cestu, pak je ovšem logické, jaký bude – pro mne – důsledek Tvého odmítnutí. Přestávám mít na Tobě zájem dosavadní, neboť přestávám věřit, že z Tebe něco bude. Budeš stát opět v jedné řadě s ostatními; v proudu, v davu. (Někteří lidé se však na to i těší.)

Je přirozené, že neručím za to, že do vánoc z Tebe bude Kant. Ale ručím za to, že – budeš-li se řídit mými pokyny – uděláš toho za čtvrt roku víc, než za poslední čtyři léta. A ovšem, nikomu to nemusíš říkat, stydíš-li se. Ačkoli sám neshledávám důvody, zachovám se, jak si budeš přát (v tomto ohledu pouze – ovšem).

Prognosa a závěr

Považuji za svou povinnost vysloviti – po tolikeré upřímnosti – upřímnost poslední. Soudím – a důvodně podle svých zkušeností za celou tu dobu, co se známe – že tento návrh zamítneš. Aspoň bych se velmi divil, kdybys souhlasila. Zbývá tedy vysvětlit, proč se namáhám s vypisováním tolika věcí.

Nemám v oblibě zbavovat se rychle a pohodlně všech těžkostí. Na Tebe jsem mnohokrát myslil ve vylíčených souvislostech a mnohokrát jsem si řekl, že s Tebou počítat nelze. Vždycky však znovu a znovu jsem o tomto závěru pochyboval. Bralo mi to dost času i myšlenek a dávalo málo klidu. Uznáš, že není možno než případ skončit. Tohle má být moje experimentum crucis. Rozhodni o sobě sama. A zároveň si umývám ruce i kaju z tohohle pilátovství. Co jsem však mohl dělat jiného? Záleží teď na Tvém rozhodnutí. Hoc opus, hic labor est… Měl jsem jít ke kartářce? Či jsem opravdu měl právo rozsoudit sám? Ne, tohle je přece jenom nejlepší způsob. Hic Rhodus, hic salta. Já plavu napřed.

Tvůj