ARCHIV LADISLAVA HEJDÁNKA

Mladá Boleslav, 16. ledna 1954

Milý Sacho,

(…)

Nemusím Ti asi příliš kreslit a zdůrazňovat, jak nepříhodné je moje místo k filosofickým úvahám. Je ovšem samozřejmé, že se ani zde bez nich neobejdu, ale jejich kvalita, precisnost, konsekventnost atd. náramně trpí. A jak už je samozřejmé, naléhavost některých problémů v nové situaci ustoupila a u jiných opět vzrostla.

(…)

Jedna věc, která by mi bývala vždycky připadala neuvěřitelnou, mne i teď překvapuje. Totiž skutečnost, že filosofie je svým způsobem přepych, luxus, že ve své pravé podobě, svým pravým životem je doma jen u těch, kterým se ve starém Řecku říkalo aristoi. A to nejde jen o kvalitu, nýbrž především o společenskou funkci a položení. Je až kupodivu, jak velkou úlohu v tom všem hraje kupř. volný čas a vůbec materiální zabezpečení. A přece to vše není prostě všechno, není vším, není to ničím v posledu, základně a nutně rozhodujícím. Aristos je filosofos. A tu ovšem roste otázka, zda taková filosofie má vůbec nějakou cenu, není-li cestou pro lidi vůbec. Rádlovi byla (podle Patočky) svědomím společnosti. Jako cenu může mít svědomí?