ARCHIV LADISLAVA HEJDÁNKA

[německy, přeložil Jan Hron]

Praha, 6. listopadu 1971

(…)

Ještě pár informací pro vás. Krátce poté, co jste odjeli, došlo k nehodě (když jsem jel na kole, porazilo -?- mě auto a zranilo: otřes mozku a dvakrát zlomený pravý kotník). Během léčení bylo rozhodnuto ve Filosofickém ústavě, že mám být (společně s mnoha dalšími) vyhozen. To se mohlo v mém případě přirozeně stát, teprve až se uzdravím, tzn. v prosinci. Protože je mi víc jak 40, trvala výpovědní lhůta 3 měsíce, tzn. do konce března. Oficiální důvod byla reorganizace ústavu (teď už ne Filosofického ústavu, ale Ústavu pro filosofii a sociologii). Protože ale byly v tu dobu vyhozeny z akademie stovky vědeckých pracovníků, bylo umění sehnat něco jiného, pokud chtěl člověk alespoň částečně dělat něco podobně zaměřeného nebo vůbec něco kvalifikovaného. Považuji za štěstí, že můžu dělat nočního vrátného v Památníku české literatury (strahovský klášter), protože v noci se velmi dobře pracuje. Hodně čtu a píšu a také překládám. Nejdřív jsem přeložil Zkušenost smrti od Paul-Ludwig Landsberga a nyní sedím na Teilhardu de Chardin – Vesmír a lidstvo (Le Phénomène humain).

Má žena ukončila před několika týdny studium, přestože ještě nepromovala – promoce se uskuteční pravděpodobně příští týden. Jana studuje na gymnáziu, ale Petru bohužel nepřijali (respektive byla po třech dnech vyhozena, asi kvůli mně; tím si nejsme úplně jistí, celou záležitost ještě příležitostně popíšeme – je to, jako ostatně mnoho dalšího, nebo spíš téměř všechno u nás, velmi poučné). Malé pokračují dále ve vyšších třídách základní školy. Petra pracuje v Projektions-Institut [???], snad se po novém pokusu bude moci dostat na střední školu.

(…)