ARCHIV LADISLAVA HEJDÁNKA

City jsou mi vůbec čímsi problematickým – je to jakási ozdoba života, ale není to spolehlivý základ. City neovládáme, spíš ony ovládají nás. A proto jsou čímsi značně nespolehlivým. Dnes se nám něco líbí, zítra se nám to líbit přestane; dnes máme někoho rádi, zítra už nebude mít naše sympatie, ba půjde nám na nervy. Pro vztahy mezi lidmi nepředstavují city nikterak spolehlivou základnu. Manželství založené na citech (jenom na citech) trvá pak jenom tak dlouho, jak trvají ty city. A když jeden z partnerů zjistí, že už k druhému „nic necítí“, je zbytečné o tom nějak diskutovat. Je to tak a basta. Proto si myslím, že láska mezi lidmi, zejména pak mezi manželi, není svou podstatou žádným citem, ale je to program, k němuž se oba partneři přihlásí a kterým se ve svém životě pak skutečně řídí. To jest i ve svém citovém životě: citům je třeba se naučit, je možno je pěstovat, kultivovat.