LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile
Here you will find a digitized image of Hejdánek's original filing cabinet. Its total volume is many thousand tickets. We publish them in parts as we handle them. At the moment we have worked out what prof. Hejdánek himself developed electronically. However, much work remains on paper cards. In addition to Hejdánek's extracts from reading, the filing cabinet also includes his own thought work from recent years, which cannot be found elsewhere.
Jazyk – život v něm (a „skrze“ něho) | Antecipace
Jan Patočka
(1953)
Ale máme-li v jazyce prostředek, jak se usídlit v předmětném jsoucnu, jak v něm vymezit doménu zvládnutých a předvídatelných věcí,, je to ovšem díky naší schopnosti tvořit věty významné bez faktického obsahu, díky naší schopnosti konvence. Tato schopnost nás vyzvedá z pasivnosti pouhých animalií, dovoluje nám právě antecipovat, lépe: předpokládá vyzvednutí z rámce pouhé danosti.. Náš život v jazyce, naše přebývání v něm je tedy samo dokladem toho, že existujeme v distanci vůči danému, že v něm nejsme tak naprosto uvězněni, jak by nám chtěli vsugerovat pozitivisté, i když předmětně z rámce daného nemůžeme proniknout. Lze koncedovat pozitivistům ...
(Negativní platonismus, Praha 2007, str. 39; též: Péče o duši I., Praha .)
date of origin: září 2007
Slovo mluvené x psané | Jazyk mluvený x psaný | Psané slovo x mluvené
František Xaver Šalda
(1919)
Slovo mluvené a slovo psané vždycky se rozcházelo a bude se vždycky rozcházeti; jest tu jedno označení pro dvojí věc zcela různou. Mluvené slovo jest dorozumívací prostředek, psané slovo bylo a jest pomník. Mluví se pro vteřinu a z potřeby vteřiny, ale píše se pro věk. Mluví se do vzduchu, ale ryje se rydlem do kovové desky, teše se do stěny skalní. Obojí výraz má různý účel, různou optiku, různou perspektivu. V prvním případě jde o účelnost praktickou, o úspornost, v druhém o monumentálnost, o stavbu a členitost architektonickou.
(Vruby a vroubky na poutnické holi F.X. Šaldy, in: 2125, Soubor díla FXŠ sv. 20, Kritické projevy sv. 11, Praha 1959, str. 120.)
date of origin: říjen 2008
Jazyk (a mluva)
Ladislav Hejdánek
(2012)
Jazyk je pro filosofii prostředníkem a jakoby garantem nejen sociability (a možnosti komunikace), ale ještě mnohem více časové a zvláště dějinné kontinuity; ale právě tím je také jednou z velikých brzd svobodného rozvoje myšlení, zejména filosofického. Právě proto musí každý filosof pracovat s jazykem nanejvýš pozorně: musí být vůči němu co nejcitlivější (nejvnímavější), aby dokázal rozpoznávat, kdy se může opřít o to, co mu jazyk sám napovídá a takřka předříkává (přesněji: zač se mu vtíravě přimlouvá), a kdy se naproti tomu musí proti jeho před-přemlouvání a před-říkávání bránit a myslit aspoň chvíli a aspoň v něčem jinak a dokonce přímo proti tomu, co nám sugeruje. Když totiž mluvíme, nikdy to nejsme jenom my, kdo mluví, ale vždycky v tom, jak mluvíme (i co říkám!) je dost velká část toho, co nám napovídá sám jazyk. Heidegger v jisté (volné) souvislosti s tím říká „die Sprache spricht“, což lze nejlépe přetlumočit jako „mluva mluví“ (sprechen je mluviti, nikoli říkati, takže také Sprache musí znít jako „mluva“ a nikoli jako „řeč“, jak se to u nás bohužel zdomácnilo). Je to vidět zejména na tom, jak nám „napadají“ nejen celá slova, ale dokonce celé fráze a celá úsloví. Karel Čapek to krásně popsal v jedné své povídce o novináři, kterému okamžitě napadají celé novinové fráze, a přitom stačí říci jen jedno slovo.
(Písek, 121007-1.)
date of origin: říjen 2012
Jazyk
Jan Patočka
(1942)
Jako všecky projevy života, má jazyk též svou vnější podobu, která právě tak zřejmým a těžce pochopitelným způsobem ukazuje jeho utvářenín vnitřní. Každý jazyk působí zvláštním dojmeme, který je v celku, patřičně vyložen, velmi vydatným pramenem poznání jeho nitra. Fyzioonomie jazyka je čímsi tak důležitým a příznačným jako fyzionomie člověka. Na tom se zakládá, že některý jazyk zjemňuje, zušlechťuje, jiný zhrubuje, jiný činí vznešeným, jiný dodává pomalého, jiný rychlého spádu všemu, co v něm vyjádřeno. A všecko to spočívá na onom vnitřním smyslodajství, jež je životní tepnou jazyka.
(Fragmenty o jazyce, in: 7331, Umění a čas I., Praha 2004, str. 102.)
date of origin: leden 2008
Jasnost a pravda | Pravda a jasnost | Jazyk
Jan Patočka
(1942)
Pomalu se v novější filosofii vynořuje poznovu zapomenutá zásada o povaze pravdy, že nespočívá v pouhé jasnosti, nýbrž v takové jasnosti, která plyne z hloubky. Jasnost sama o sobě přestává být ctností.
(Fragmenty o jazyce, in: 7331, Umění a čas I., Praha 2004, str. 100.)
date of origin: leden 2008