Praxe a poznání
| raw | skeny ◆ přípravné poznámky, česky, vznik: červenec 1957 ◆ poznámka: Přípravné poznámky k článku do Filosofického časopisu; nedokončeno
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
Scan0485.jpg
====================
PRAXE A POZNÁNÍ PŘÍPRAVNÉ POZNÁMKY K ČLÁNKU до FILOSOFICKÉHO ČASOPISK
Scan0485.jpg
====================
PRAXE A POZNÁNÍ PŘÍPRAVNÉ POZNÁMKY K ČLÁNKU до FILOSOFICKÉHO ČASOPISK
====================
Scan0485.jpg
====================
PRAXE A POZNÁNÍ PŘÍPRAVNÉ POZNÁMKY K ČLÁNKU до FILOSOFICKÉHO ČASOPISK
Scan0485.jpg
====================
PRAXE A POZNÁNÍ PŘÍPRAVNÉ POZNÁMKY K ČLÁNKU до FILOSOFICKÉHO ČASOPISK
====================
Scan0486.jpg
====================
Praxe poznání 1. Poznání jako specifický přístup ke skutečnosti subjektem a) Kontakt mezi vědomím a věcmi je možný (proti agnost., avšak i proti paralelismu a pod.) 3. b) Každý kontakt nezakládá ještě poznání; jde o specifický kontakt c) Specifičnost tohoto kontaktu má svůj zdroj na straně subjektu, nikoli na straně věcí d) Specifičnost je charakterisována vědomím e) Poznání není jen vědomím doteku, ale dotekem vědomí 2. Poznání jako přístup v odstupu a) Poznání samo (pokud nepřechází v cosi jiného) není prostorovým přiblížením k věcem; jinak: v postupu myšlení nikdy nepřejdeme přímo k věcem ani na ně nenarazíme b) Poznání se děje ve vědomí, ne na věcech; dotek vědomí není přímým kontaktem s realitou. K poznání dochází v odstupu od věcí. c) Nejsme-li v poznání reálně u skutečnosti, pak ovšem je zřejmé, že ani sama skutečnost není reálně v našem poznání, že není opravdu uchopena d) Není tím však narušeno naše pojetí poznání jako přístupu k věcem ? Jaký je to přístup, který není s to překonat odstup, považovaný původně za jeho předpoklad? Jaké je to uchopení, které skutečně neuchopilo? Jaký je to dotek, který se vskutku nedotýká ? e) Má-li však poznání vskutku být poznáním, pak nelze kontakt, a to skutečný kontakt obětovat. Nejsme-li při noetickém uchopení skutečnosti reálně u ní, musili jsme tam být dříve než se nám podařilo v poznání skutečnost uchopit f) Tak se ukazuje, že je nezbytné prozkoumat situaci, která každému poznání předchází; právě tak ovšem i situaci, která je každým poznáním nově připravena.
Scan0486.jpg
====================
Praxe poznání 1. Poznání jako specifický přístup ke skutečnosti subjektem a) Kontakt mezi vědomím a věcmi je možný (proti agnost., avšak i proti paralelismu a pod.) 3. b) Každý kontakt nezakládá ještě poznání; jde o specifický kontakt c) Specifičnost tohoto kontaktu má svůj zdroj na straně subjektu, nikoli na straně věcí d) Specifičnost je charakterisována vědomím e) Poznání není jen vědomím doteku, ale dotekem vědomí 2. Poznání jako přístup v odstupu a) Poznání samo (pokud nepřechází v cosi jiného) není prostorovým přiblížením k věcem; jinak: v postupu myšlení nikdy nepřejdeme přímo k věcem ani na ně nenarazíme b) Poznání se děje ve vědomí, ne na věcech; dotek vědomí není přímým kontaktem s realitou. K poznání dochází v odstupu od věcí. c) Nejsme-li v poznání reálně u skutečnosti, pak ovšem je zřejmé, že ani sama skutečnost není reálně v našem poznání, že není opravdu uchopena d) Není tím však narušeno naše pojetí poznání jako přístupu k věcem ? Jaký je to přístup, který není s to překonat odstup, považovaný původně za jeho předpoklad? Jaké je to uchopení, které skutečně neuchopilo? Jaký je to dotek, který se vskutku nedotýká ? e) Má-li však poznání vskutku být poznáním, pak nelze kontakt, a to skutečný kontakt obětovat. Nejsme-li při noetickém uchopení skutečnosti reálně u ní, musili jsme tam být dříve než se nám podařilo v poznání skutečnost uchopit f) Tak se ukazuje, že je nezbytné prozkoumat situaci, která každému poznání předchází; právě tak ovšem i situaci, která je každým poznáním nově připravena.
====================
Scan0487.jpg
====================
226 227 228 DISS. Oblast vědomí má zprvu tendenci vytvořit svou autonomii v mythu; síla slova se obráží zprvu v magických praktikách. Když však rozvinulo právě v těchto oblastech svůj sociální charakter a význam, když právě zde překročilo pouhou funkci bezprostředního dorozumívání slovem a nabylo (v mythických příbězích) dokonce epičnosti, vědomí je připraveno kontrolovat praxi, vyvozovat z ní celou řadu úspěšných // method, které pak učiní součástí své theoretické výzbroje. Zároveň však i sama theorie má tendenci se od praxe emancipovat a učiní tak hned, jakmile k tomu má dostatek možností. Celý tento proces je nemyslitelný právě bez reflexe. Zakrytost reality je v našem přístupu, t.j. je subjektní. Prove smysh nochérém to praxe není vlastním přístupem k realité, t.j. není jejím odkrytím, nýbrž naopak právě zakrytím: praxe je skrytostí reality. Veškerá rozmanitost lidské činnosti nese na sobě charakter práce; lidské vědomí je ve svém vývoji nerozlučně svázáno s vývojem práce. Akce člověka, namířené k přetvoření a zvládnutí vnějšího světa, je třeba chápati jako práci. Práce se liší od výkonů nižších úrovní určitou mírou cílevědomosti, t.j. určitou mírou vědomí o cíli i o cestě k němu. ...//... Tak i ve vědomí je realita skreslována, je pojata do rámce vlastní, subjektní tendence, má své místo pouze na pozadí subjektních účelů a cílů, pokud se odvozuje od práce. Práce neukazuje skutečnost tak, jak jest, nýbrž zasahuje ji, mění, přetváří, ale pod zorným úhlem tohoto přetváření se na ni i dívá. Práce nabývá noetického významu v tom, že se stává praxí. Praxe je normou práce, je pracovní zkušeností. Praxe je však zkušeností nikoli věcí, světa, nýbrž zkušeností práce; praxe není cestou rozpoznání skutečnosti, nýbrž cestou vytvoření správného pracovního postupu. Praxe neukazuje realitu v její pravé podobě, nýbrž práci v její pravé podobě. V praxi je práce pročištěna, zbavena zbyteč00001
Scan0487.jpg
====================
226 227 228 DISS. Oblast vědomí má zprvu tendenci vytvořit svou autonomii v mythu; síla slova se obráží zprvu v magických praktikách. Když však rozvinulo právě v těchto oblastech svůj sociální charakter a význam, když právě zde překročilo pouhou funkci bezprostředního dorozumívání slovem a nabylo (v mythických příbězích) dokonce epičnosti, vědomí je připraveno kontrolovat praxi, vyvozovat z ní celou řadu úspěšných // method, které pak učiní součástí své theoretické výzbroje. Zároveň však i sama theorie má tendenci se od praxe emancipovat a učiní tak hned, jakmile k tomu má dostatek možností. Celý tento proces je nemyslitelný právě bez reflexe. Zakrytost reality je v našem přístupu, t.j. je subjektní. Prove smysh nochérém to praxe není vlastním přístupem k realité, t.j. není jejím odkrytím, nýbrž naopak právě zakrytím: praxe je skrytostí reality. Veškerá rozmanitost lidské činnosti nese na sobě charakter práce; lidské vědomí je ve svém vývoji nerozlučně svázáno s vývojem práce. Akce člověka, namířené k přetvoření a zvládnutí vnějšího světa, je třeba chápati jako práci. Práce se liší od výkonů nižších úrovní určitou mírou cílevědomosti, t.j. určitou mírou vědomí o cíli i o cestě k němu. ...//... Tak i ve vědomí je realita skreslována, je pojata do rámce vlastní, subjektní tendence, má své místo pouze na pozadí subjektních účelů a cílů, pokud se odvozuje od práce. Práce neukazuje skutečnost tak, jak jest, nýbrž zasahuje ji, mění, přetváří, ale pod zorným úhlem tohoto přetváření se na ni i dívá. Práce nabývá noetického významu v tom, že se stává praxí. Praxe je normou práce, je pracovní zkušeností. Praxe je však zkušeností nikoli věcí, světa, nýbrž zkušeností práce; praxe není cestou rozpoznání skutečnosti, nýbrž cestou vytvoření správného pracovního postupu. Praxe neukazuje realitu v její pravé podobě, nýbrž práci v její pravé podobě. V praxi je práce pročištěna, zbavena zbyteč00001
====================
Scan0487.jpg
====================
226 227 228 DISS. Oblast vědomí má zprvu tendenci vytvořit svou autonomii v mythu; síla slova se obráží zprvu v magických praktikách. Když však rozvinulo právě v těchto oblastech svůj sociální charakter a význam, když právě zde překročilo pouhou funkci bezprostředního dorozumívání slovem a nabylo (v mythických příbězích) dokonce epičnosti, vědomí je připraveno kontrolovat praxi, vyvozovat z ní celou řadu úspěšných // method, které pak učiní součástí své theoretické výzbroje. Zároveň však i sama theorie má tendenci se od praxe emancipovat a učiní tak hned, jakmile k tomu má dostatek možností. Celý tento proces je nemyslitelný právě bez reflexe. Zakrytost reality je v našem přístupu, t.j. je subjektní. Prove smysh nochérém to praxe není vlastním přístupem k realité, t.j. není jejím odkrytím, nýbrž naopak právě zakrytím: praxe je skrytostí reality. Veškerá rozmanitost lidské činnosti nese na sobě charakter práce; lidské vědomí je ve svém vývoji nerozlučně svázáno s vývojem práce. Akce člověka, namířené k přetvoření a zvládnutí vnějšího světa, je třeba chápati jako práci. Práce se liší od výkonů nižších úrovní určitou mírou cílevědomosti, t.j. určitou mírou vědomí o cíli i o cestě k němu. ...//... Tak i ve vědomí je realita skreslována, je pojata do rámce vlastní, subjektní tendence, má své místo pouze na pozadí subjektních účelů a cílů, pokud se odvozuje od práce. Práce neukazuje skutečnost tak, jak jest, nýbrž zasahuje ji, mění, přetváří, ale pod zorným úhlem tohoto přetváření se na ni i dívá. Práce nabývá noetického významu v tom, že se stává praxí. Praxe je normou práce, je pracovní zkušeností. Praxe je však zkušeností nikoli věcí, světa, nýbrž zkušeností práce; praxe není cestou rozpoznání skutečnosti, nýbrž cestou vytvoření správného pracovního postupu. Praxe neukazuje realitu v její pravé podobě, nýbrž práci v její pravé podobě. V praxi je práce pročištěna, zbavena zbyteč00001
Scan0487.jpg
====================
226 227 228 DISS. Oblast vědomí má zprvu tendenci vytvořit svou autonomii v mythu; síla slova se obráží zprvu v magických praktikách. Když však rozvinulo právě v těchto oblastech svůj sociální charakter a význam, když právě zde překročilo pouhou funkci bezprostředního dorozumívání slovem a nabylo (v mythických příbězích) dokonce epičnosti, vědomí je připraveno kontrolovat praxi, vyvozovat z ní celou řadu úspěšných // method, které pak učiní součástí své theoretické výzbroje. Zároveň však i sama theorie má tendenci se od praxe emancipovat a učiní tak hned, jakmile k tomu má dostatek možností. Celý tento proces je nemyslitelný právě bez reflexe. Zakrytost reality je v našem přístupu, t.j. je subjektní. Prove smysh nochérém to praxe není vlastním přístupem k realité, t.j. není jejím odkrytím, nýbrž naopak právě zakrytím: praxe je skrytostí reality. Veškerá rozmanitost lidské činnosti nese na sobě charakter práce; lidské vědomí je ve svém vývoji nerozlučně svázáno s vývojem práce. Akce člověka, namířené k přetvoření a zvládnutí vnějšího světa, je třeba chápati jako práci. Práce se liší od výkonů nižších úrovní určitou mírou cílevědomosti, t.j. určitou mírou vědomí o cíli i o cestě k němu. ...//... Tak i ve vědomí je realita skreslována, je pojata do rámce vlastní, subjektní tendence, má své místo pouze na pozadí subjektních účelů a cílů, pokud se odvozuje od práce. Práce neukazuje skutečnost tak, jak jest, nýbrž zasahuje ji, mění, přetváří, ale pod zorným úhlem tohoto přetváření se na ni i dívá. Práce nabývá noetického významu v tom, že se stává praxí. Praxe je normou práce, je pracovní zkušeností. Praxe je však zkušeností nikoli věcí, světa, nýbrž zkušeností práce; praxe není cestou rozpoznání skutečnosti, nýbrž cestou vytvoření správného pracovního postupu. Praxe neukazuje realitu v její pravé podobě, nýbrž práci v její pravé podobě. V praxi je práce pročištěna, zbavena zbyteč00001
====================
Scan0488.jpg
====================
228 230 DISS. ností a ukázána ve své (relativní a prozatímní) nutnosti; na této nutnosti, na tomto strukturálním charakteru práce // /pročištěném v typičnost) má ovšem svůj důkladný podíl i sám předmět, materiál práce. Nicméně tento předmět není ukázán ve své skutečnosti, nýbrž spíše ve své neskutečnosti; není ukázán jak jest, nýbrž ve své lepší podobě, ve své budoucnosti, t.j. tak, jak má být. V této vlastní své proměně jest ovšem sám přítomen, ale jen skrytě; práce skryla jeho skutečnost, t.j. pravou, původní podobu, to, co je mu vlastní, v tom, co mu je nevlastní, v jeho cizí, nové, budoucí podobě. Jestliže tedy praxe je zkušeností práce, pak je zároveň otevřeností, odkrytostí, pravou podobou práce. Práce se stává prací jen cestou praxe; praxe je však skrytostí reality, neboť ukazuje nikoli reali tu samu, nýbrž lidský přístup k ní, a nad to přístup, který realitu ne ponechává tím, čím resuphu pomini jest. Cesta k realitě v její vlastní podobě není možná v samotné práci resp. v samotné praxi. Každá činnost, jejímž bezprostředním předmětem je sama skutečnost, má na lidské úrovni charakter // práce (byt se tím nevyčerpávala). Nová práce znamená nové zakrytí. Vlastní cesta k realitě, jak vskutku jest, nemůže být prací s realitou, nebot to je cesta k zakrytí reality. Úsilí, jež neústupně míří k samotné skutečnosti, je odsouzeno k tomu, aby proti své vůli vršilo novými a novými vrstvami skrytost její pravé podoby. Chceme-li odkrýt skutečnost v její pravé tvářnosti, musíme mířit nikoli na samu skutečnost, neboť ta je skrytá a tudíž nepřístupná; naopak, musíme mířit na to, co ji skrývá, zakrývá. Jelikož skrytost reality je subjektní, t.j. je dána naším přístupem, musíme realitu odhalit tím, že se zaměříme na svůj přístup. Bez přístupu ovšem se k realitě nedostaneme vůbec; jde však o to, zprůhlednit jej natolik, aby nezakrýval. Zprůhlednit jej můžeme jen tak, že jej dopodrobna prozkoumámę. Cesta ke skutečnosti, jak vskutku 00002
Scan0488.jpg
====================
228 230 DISS. ností a ukázána ve své (relativní a prozatímní) nutnosti; na této nutnosti, na tomto strukturálním charakteru práce // /pročištěném v typičnost) má ovšem svůj důkladný podíl i sám předmět, materiál práce. Nicméně tento předmět není ukázán ve své skutečnosti, nýbrž spíše ve své neskutečnosti; není ukázán jak jest, nýbrž ve své lepší podobě, ve své budoucnosti, t.j. tak, jak má být. V této vlastní své proměně jest ovšem sám přítomen, ale jen skrytě; práce skryla jeho skutečnost, t.j. pravou, původní podobu, to, co je mu vlastní, v tom, co mu je nevlastní, v jeho cizí, nové, budoucí podobě. Jestliže tedy praxe je zkušeností práce, pak je zároveň otevřeností, odkrytostí, pravou podobou práce. Práce se stává prací jen cestou praxe; praxe je však skrytostí reality, neboť ukazuje nikoli reali tu samu, nýbrž lidský přístup k ní, a nad to přístup, který realitu ne ponechává tím, čím resuphu pomini jest. Cesta k realitě v její vlastní podobě není možná v samotné práci resp. v samotné praxi. Každá činnost, jejímž bezprostředním předmětem je sama skutečnost, má na lidské úrovni charakter // práce (byt se tím nevyčerpávala). Nová práce znamená nové zakrytí. Vlastní cesta k realitě, jak vskutku jest, nemůže být prací s realitou, nebot to je cesta k zakrytí reality. Úsilí, jež neústupně míří k samotné skutečnosti, je odsouzeno k tomu, aby proti své vůli vršilo novými a novými vrstvami skrytost její pravé podoby. Chceme-li odkrýt skutečnost v její pravé tvářnosti, musíme mířit nikoli na samu skutečnost, neboť ta je skrytá a tudíž nepřístupná; naopak, musíme mířit na to, co ji skrývá, zakrývá. Jelikož skrytost reality je subjektní, t.j. je dána naším přístupem, musíme realitu odhalit tím, že se zaměříme na svůj přístup. Bez přístupu ovšem se k realitě nedostaneme vůbec; jde však o to, zprůhlednit jej natolik, aby nezakrýval. Zprůhlednit jej můžeme jen tak, že jej dopodrobna prozkoumámę. Cesta ke skutečnosti, jak vskutku 00002
====================
Scan0489.jpg
====================
231 237 238 264 DISS. jest, není tedy cestou intensivnějších akcí, usilujících prorazit kruh subjektnosti, není cestou expanse praxenýbrž cestou. reflexe. Každý pokus o krok ven ze subjektního světa je pouhým rozšířením jeho hranic, aniž by tím jeho subjektnost mohl ohrozit. Je třeba nikoliv vyhlížet ven, ale sáhnout na sám nerv subjektnosti: a tím je právě akce, práce, praxe. Praxe zahrnuje v sobě určité struktury, které mohou být vyabstrahovány a rekonstruovány v theoretické oblasti; rekonstrukce se děje pomocí pojmů, které byly nasouzeny, t.j. konstituovány na základě soudů. Základní struktura soudu ovšem nemůže mít svůj původ nikde jinde než v praxi samé a strukturách v ní zahrnutých; ve skutečnosti ovšem byl tento postup v čistotě zachován jen kdysi v nedohlednu, kdy se začínala oblast myšlení teprve emancipovat z biologické oblasti. Dnes je připraven celý aparát soudů a myšlenkových struktur, aby spoluzasáhl při každé konstituci nového pojmu nebo při upřesnění pojmu dosud vágního, jež jsou vzbuzeny novými zkušenostmi praxe. Nové pojmy jsou tedy ustaveny na základě myšlenkových struktur, vyvozených reflexí z praxe, za aktivní účasti celého myšlenkového aparátu, který s příslušnou oblastí souvisí. Společným charakterem všech pojmů podobného původu je to, že mají předmětnou intenci, t.j. že je jimi zkušenost daná v praxi objektivována. voz otom dále!) (-> Řeč, slovo mají společenský charakter, nejsou žádnou individuální funkcí; pro společnost je opět charakteristická její historicita. Proto i sama praxe má nutně historický charakter. Praxe, která má být zkušebním kamenem správnosti a pravdivosti poznání, musí být chápána jako historická praxe; individuální praxe je možná jenom na pozadí praxe historické, bez něho by přestala být praxí. 00003
Scan0489.jpg
====================
231 237 238 264 DISS. jest, není tedy cestou intensivnějších akcí, usilujících prorazit kruh subjektnosti, není cestou expanse praxenýbrž cestou. reflexe. Každý pokus o krok ven ze subjektního světa je pouhým rozšířením jeho hranic, aniž by tím jeho subjektnost mohl ohrozit. Je třeba nikoliv vyhlížet ven, ale sáhnout na sám nerv subjektnosti: a tím je právě akce, práce, praxe. Praxe zahrnuje v sobě určité struktury, které mohou být vyabstrahovány a rekonstruovány v theoretické oblasti; rekonstrukce se děje pomocí pojmů, které byly nasouzeny, t.j. konstituovány na základě soudů. Základní struktura soudu ovšem nemůže mít svůj původ nikde jinde než v praxi samé a strukturách v ní zahrnutých; ve skutečnosti ovšem byl tento postup v čistotě zachován jen kdysi v nedohlednu, kdy se začínala oblast myšlení teprve emancipovat z biologické oblasti. Dnes je připraven celý aparát soudů a myšlenkových struktur, aby spoluzasáhl při každé konstituci nového pojmu nebo při upřesnění pojmu dosud vágního, jež jsou vzbuzeny novými zkušenostmi praxe. Nové pojmy jsou tedy ustaveny na základě myšlenkových struktur, vyvozených reflexí z praxe, za aktivní účasti celého myšlenkového aparátu, který s příslušnou oblastí souvisí. Společným charakterem všech pojmů podobného původu je to, že mají předmětnou intenci, t.j. že je jimi zkušenost daná v praxi objektivována. voz otom dále!) (-> Řeč, slovo mají společenský charakter, nejsou žádnou individuální funkcí; pro společnost je opět charakteristická její historicita. Proto i sama praxe má nutně historický charakter. Praxe, která má být zkušebním kamenem správnosti a pravdivosti poznání, musí být chápána jako historická praxe; individuální praxe je možná jenom na pozadí praxe historické, bez něho by přestala být praxí. 00003
====================
Scan0490.jpg
====================
Problém poznání je problémem specifického přístupu k realitě. Čím se vyznačuje tato specifičnost ? Prostý přístup k realitě není ničím víc než dotekem; nemůže jít o ztotožnění, o splynutí, neboť poznání tu je vždy něčím vedle toho, co je poznáváno. Je však takový dotek již poznáním ? Jistě nikoliv. Nejrůznější věci se mohou navzájem dotýkat, aniž bychom přitom mohli najít cokoli, co by nějaké poznání třebas jen vzdáleně připomínalo. Musí nám být ovšem jasno, že bez doteku není poznání možné. Specifičnost doteku však bere svou zvláštnost nikoli od věci poznávané, nýbrž od toho, kdo tu poznává. Musíme se proto ptát, kdo tu k poznávané realitě přistupuje, kdo nebo co se jí tímto specifickým způsobem dotýká. A tu se nám ukazuje, že je to vědomí, které se pokouší dosáhnout kontaktu s realitou; a nikoli vědomí vůbec, nýbrž vždy jednotlivý vědomý subjekt, t.j. subjekt nadaný vědomím a schopností, skrze toto vědomí usilovat o dotek, kontakt s věcmi. Poznání však nelze chápat jako dotek, který je vědomím jenom doprovázen; vždyť čím by byl sám dotek bez vědomí leč nepoznáním? A kdyby vědomí vskutku mělo jen doprovodnou funkci, čeho poznáním by bylo ? Zdaž by mohlo být poznáním věci, když je doprovodem čehosi jiného? A kdyby bylo poznáním samotného doteku, samotného přístupu, jak by bylo poznání věcí vůbec možné? Je tedy zřejmé, že zdaleka nejde o vědomost, uvědomělost doteku, nýbrž naopak o dotek samotného vědomí ne tedy o vědomí doteku, nýbrž o dotek vědomí. Je to vědomí, které poznává resp. které se stává poznáním. Poznání se děje ve vědomí, ne na věcech. Proto nelze přiznat oprávnění takovému způsobu vyjádření, které mluví o uvědomělé skutečnosti, o tom, že skutečnost vstupuje ve vědomí. Není to skutečnost, s níž se něco dě je při poznání, nýbrž naopak vědomí. A protože tato věta neplatí zcela přesně, doslovně, řekneme raději: i když se při poznání s poznávanou skutečností něco děje, je tato změna nanejvýš vedlejším produktem poznání, nikoli jeho konstitutivním prvkem. Přechod od neznalosti k znalostí, od nevědomosti k poznání je přechodem a změnou vědomí, nikoli věcí. (Často jsme mýleni tím, že naším cílem při poznání není věc neměnná, nýbrž v pohybu, ve změně; a pak ovšem s ní něco děláme, když ji 00004 4. V. 57 poznáváme.) do
Scan0490.jpg
====================
Problém poznání je problémem specifického přístupu k realitě. Čím se vyznačuje tato specifičnost ? Prostý přístup k realitě není ničím víc než dotekem; nemůže jít o ztotožnění, o splynutí, neboť poznání tu je vždy něčím vedle toho, co je poznáváno. Je však takový dotek již poznáním ? Jistě nikoliv. Nejrůznější věci se mohou navzájem dotýkat, aniž bychom přitom mohli najít cokoli, co by nějaké poznání třebas jen vzdáleně připomínalo. Musí nám být ovšem jasno, že bez doteku není poznání možné. Specifičnost doteku však bere svou zvláštnost nikoli od věci poznávané, nýbrž od toho, kdo tu poznává. Musíme se proto ptát, kdo tu k poznávané realitě přistupuje, kdo nebo co se jí tímto specifickým způsobem dotýká. A tu se nám ukazuje, že je to vědomí, které se pokouší dosáhnout kontaktu s realitou; a nikoli vědomí vůbec, nýbrž vždy jednotlivý vědomý subjekt, t.j. subjekt nadaný vědomím a schopností, skrze toto vědomí usilovat o dotek, kontakt s věcmi. Poznání však nelze chápat jako dotek, který je vědomím jenom doprovázen; vždyť čím by byl sám dotek bez vědomí leč nepoznáním? A kdyby vědomí vskutku mělo jen doprovodnou funkci, čeho poznáním by bylo ? Zdaž by mohlo být poznáním věci, když je doprovodem čehosi jiného? A kdyby bylo poznáním samotného doteku, samotného přístupu, jak by bylo poznání věcí vůbec možné? Je tedy zřejmé, že zdaleka nejde o vědomost, uvědomělost doteku, nýbrž naopak o dotek samotného vědomí ne tedy o vědomí doteku, nýbrž o dotek vědomí. Je to vědomí, které poznává resp. které se stává poznáním. Poznání se děje ve vědomí, ne na věcech. Proto nelze přiznat oprávnění takovému způsobu vyjádření, které mluví o uvědomělé skutečnosti, o tom, že skutečnost vstupuje ve vědomí. Není to skutečnost, s níž se něco dě je při poznání, nýbrž naopak vědomí. A protože tato věta neplatí zcela přesně, doslovně, řekneme raději: i když se při poznání s poznávanou skutečností něco děje, je tato změna nanejvýš vedlejším produktem poznání, nikoli jeho konstitutivním prvkem. Přechod od neznalosti k znalostí, od nevědomosti k poznání je přechodem a změnou vědomí, nikoli věcí. (Často jsme mýleni tím, že naším cílem při poznání není věc neměnná, nýbrž v pohybu, ve změně; a pak ovšem s ní něco děláme, když ji 00004 4. V. 57 poznáváme.) do
====================
Scan0490.jpg
====================
Problém poznání je problémem specifického přístupu k realitě. Čím se vyznačuje tato specifičnost ? Prostý přístup k realitě není ničím víc než dotekem; nemůže jít o ztotožnění, o splynutí, neboť poznání tu je vždy něčím vedle toho, co je poznáváno. Je však takový dotek již poznáním ? Jistě nikoliv. Nejrůznější věci se mohou navzájem dotýkat, aniž bychom přitom mohli najít cokoli, co by nějaké poznání třebas jen vzdáleně připomínalo. Musí nám být ovšem jasno, že bez doteku není poznání možné. Specifičnost doteku však bere svou zvláštnost nikoli od věci poznávané, nýbrž od toho, kdo tu poznává. Musíme se proto ptát, kdo tu k poznávané realitě přistupuje, kdo nebo co se jí tímto specifickým způsobem dotýká. A tu se nám ukazuje, že je to vědomí, které se pokouší dosáhnout kontaktu s realitou; a nikoli vědomí vůbec, nýbrž vždy jednotlivý vědomý subjekt, t.j. subjekt nadaný vědomím a schopností, skrze toto vědomí usilovat o dotek, kontakt s věcmi. Poznání však nelze chápat jako dotek, který je vědomím jenom doprovázen; vždyť čím by byl sám dotek bez vědomí leč nepoznáním? A kdyby vědomí vskutku mělo jen doprovodnou funkci, čeho poznáním by bylo ? Zdaž by mohlo být poznáním věci, když je doprovodem čehosi jiného? A kdyby bylo poznáním samotného doteku, samotného přístupu, jak by bylo poznání věcí vůbec možné? Je tedy zřejmé, že zdaleka nejde o vědomost, uvědomělost doteku, nýbrž naopak o dotek samotného vědomí ne tedy o vědomí doteku, nýbrž o dotek vědomí. Je to vědomí, které poznává resp. které se stává poznáním. Poznání se děje ve vědomí, ne na věcech. Proto nelze přiznat oprávnění takovému způsobu vyjádření, které mluví o uvědomělé skutečnosti, o tom, že skutečnost vstupuje ve vědomí. Není to skutečnost, s níž se něco dě je při poznání, nýbrž naopak vědomí. A protože tato věta neplatí zcela přesně, doslovně, řekneme raději: i když se při poznání s poznávanou skutečností něco děje, je tato změna nanejvýš vedlejším produktem poznání, nikoli jeho konstitutivním prvkem. Přechod od neznalosti k znalostí, od nevědomosti k poznání je přechodem a změnou vědomí, nikoli věcí. (Často jsme mýleni tím, že naším cílem při poznání není věc neměnná, nýbrž v pohybu, ve změně; a pak ovšem s ní něco děláme, když ji 00004 4. V. 57 poznáváme.) do
Scan0490.jpg
====================
Problém poznání je problémem specifického přístupu k realitě. Čím se vyznačuje tato specifičnost ? Prostý přístup k realitě není ničím víc než dotekem; nemůže jít o ztotožnění, o splynutí, neboť poznání tu je vždy něčím vedle toho, co je poznáváno. Je však takový dotek již poznáním ? Jistě nikoliv. Nejrůznější věci se mohou navzájem dotýkat, aniž bychom přitom mohli najít cokoli, co by nějaké poznání třebas jen vzdáleně připomínalo. Musí nám být ovšem jasno, že bez doteku není poznání možné. Specifičnost doteku však bere svou zvláštnost nikoli od věci poznávané, nýbrž od toho, kdo tu poznává. Musíme se proto ptát, kdo tu k poznávané realitě přistupuje, kdo nebo co se jí tímto specifickým způsobem dotýká. A tu se nám ukazuje, že je to vědomí, které se pokouší dosáhnout kontaktu s realitou; a nikoli vědomí vůbec, nýbrž vždy jednotlivý vědomý subjekt, t.j. subjekt nadaný vědomím a schopností, skrze toto vědomí usilovat o dotek, kontakt s věcmi. Poznání však nelze chápat jako dotek, který je vědomím jenom doprovázen; vždyť čím by byl sám dotek bez vědomí leč nepoznáním? A kdyby vědomí vskutku mělo jen doprovodnou funkci, čeho poznáním by bylo ? Zdaž by mohlo být poznáním věci, když je doprovodem čehosi jiného? A kdyby bylo poznáním samotného doteku, samotného přístupu, jak by bylo poznání věcí vůbec možné? Je tedy zřejmé, že zdaleka nejde o vědomost, uvědomělost doteku, nýbrž naopak o dotek samotného vědomí ne tedy o vědomí doteku, nýbrž o dotek vědomí. Je to vědomí, které poznává resp. které se stává poznáním. Poznání se děje ve vědomí, ne na věcech. Proto nelze přiznat oprávnění takovému způsobu vyjádření, které mluví o uvědomělé skutečnosti, o tom, že skutečnost vstupuje ve vědomí. Není to skutečnost, s níž se něco dě je při poznání, nýbrž naopak vědomí. A protože tato věta neplatí zcela přesně, doslovně, řekneme raději: i když se při poznání s poznávanou skutečností něco děje, je tato změna nanejvýš vedlejším produktem poznání, nikoli jeho konstitutivním prvkem. Přechod od neznalosti k znalostí, od nevědomosti k poznání je přechodem a změnou vědomí, nikoli věcí. (Často jsme mýleni tím, že naším cílem při poznání není věc neměnná, nýbrž v pohybu, ve změně; a pak ovšem s ní něco děláme, když ji 00004 4. V. 57 poznáváme.) do
====================
Scan0491.jpg
====================
Vzniká nám však otázka, pro niž zvláště starší filosofie neměla řešení. Jestliže chceme pochopit poznání jako dotek, v němž se samo vědomí dostává do kontaktu s věcmi, musíme být připraveni na otázku, jak že je vůbec nějaký takový dotek možný. Povědomí, že povaha reálných věcí na jedné straně a povaha subjektivního vědomí na straně druhé se od sebe naprosto liší, je neobyčejně silné. Možnost doteku, možnost setkání, kontaktu obou se nám zdá předem vyloučena. Jsme připraveni ještě tak uznat nějakou podobnost, obdobu, paralelitu mezi obojím. V tom smyslu také chápeme pravdu jako shodu, adekvaci, připodobnění. Ale kontakt mezi obojím ? Nesmysl. Vědomí je třeba vysvětlit; vždycky mu však zůstane charakter zdání a iluse. Vědomí je cosi epifenomenálního, co jen doprovází skutečné dění, které samo nemá s vědomím nic společného. Proto požadujeme na pravém poznání, aby nám ukázalo skutečnost nezávisle na lidském, subjektivním vědomí, tedy bez ohledu na to, že nějaké vědomí vůbec existuje. Co to však je, toto vědomí? Zabývejme se chvíli touto otázkou, která nutně stojí hned na počátku našeho zkoumání. Všeobecně se (krom extrémních filosofií subjektivně idealistických resp. solipsistických, které se však nutně zaplétají do nepřekonatelných rozporů docela samy) přijímá rozdíl mezi skutečností a vědomím jako rozdíl mezi objektivním a subjektivním. Co to však je subjektivita ? Je skutečně něčím tok zcela vzdáleným všemu objektivnímu ? Což není lidské vědomí, myšlení, představování skutčností? Vždyť je-li vědomí vydáváno za zdání, zdaž se tu zdání neuznává jako něco skutečného? Vědomí může být zdáním, ale neztrácí tím ničehoń na své skutečnosti, na své realitě. Jestliže však je vědomí reálné jako ostatní skutečnost, v čem je tedy jeho subjektivita ? Proč se na př.Lenin zdráhal prohlásit myšlení za něco hmotného ? Za Zdá se, že vědomí a myšlení nelze upřít objektivní stránku. Jistě však jejich specifičnost není dána touto objektivní stránkou. Je třeba najít moment, který z objektivity dělá subjektivitu nebo lépe řečeno - který je schopen obdařit objektivitu navíc subjektivností. 4. Y. 57 FOM 00005
Scan0491.jpg
====================
Vzniká nám však otázka, pro niž zvláště starší filosofie neměla řešení. Jestliže chceme pochopit poznání jako dotek, v němž se samo vědomí dostává do kontaktu s věcmi, musíme být připraveni na otázku, jak že je vůbec nějaký takový dotek možný. Povědomí, že povaha reálných věcí na jedné straně a povaha subjektivního vědomí na straně druhé se od sebe naprosto liší, je neobyčejně silné. Možnost doteku, možnost setkání, kontaktu obou se nám zdá předem vyloučena. Jsme připraveni ještě tak uznat nějakou podobnost, obdobu, paralelitu mezi obojím. V tom smyslu také chápeme pravdu jako shodu, adekvaci, připodobnění. Ale kontakt mezi obojím ? Nesmysl. Vědomí je třeba vysvětlit; vždycky mu však zůstane charakter zdání a iluse. Vědomí je cosi epifenomenálního, co jen doprovází skutečné dění, které samo nemá s vědomím nic společného. Proto požadujeme na pravém poznání, aby nám ukázalo skutečnost nezávisle na lidském, subjektivním vědomí, tedy bez ohledu na to, že nějaké vědomí vůbec existuje. Co to však je, toto vědomí? Zabývejme se chvíli touto otázkou, která nutně stojí hned na počátku našeho zkoumání. Všeobecně se (krom extrémních filosofií subjektivně idealistických resp. solipsistických, které se však nutně zaplétají do nepřekonatelných rozporů docela samy) přijímá rozdíl mezi skutečností a vědomím jako rozdíl mezi objektivním a subjektivním. Co to však je subjektivita ? Je skutečně něčím tok zcela vzdáleným všemu objektivnímu ? Což není lidské vědomí, myšlení, představování skutčností? Vždyť je-li vědomí vydáváno za zdání, zdaž se tu zdání neuznává jako něco skutečného? Vědomí může být zdáním, ale neztrácí tím ničehoń na své skutečnosti, na své realitě. Jestliže však je vědomí reálné jako ostatní skutečnost, v čem je tedy jeho subjektivita ? Proč se na př.Lenin zdráhal prohlásit myšlení za něco hmotného ? Za Zdá se, že vědomí a myšlení nelze upřít objektivní stránku. Jistě však jejich specifičnost není dána touto objektivní stránkou. Je třeba najít moment, který z objektivity dělá subjektivitu nebo lépe řečeno - který je schopen obdařit objektivitu navíc subjektivností. 4. Y. 57 FOM 00005
====================
Scan0492.jpg
====================
Chceme-li však najít moment, který působí, že objektivita se navíc stává subjektivitou (aniž by ovšem svůj objektivní charakter ztrácela), sledujeme tím otázku genese subjektivnosti. Stojí před námi tedy dvě otázky: otázka specifičnosti subjektivity, a dábe otázka vzniku subjektivity. Jentěžko rozhodnout, která z obou těchto otázek patří na první místo. Nemůžeme přece zkoumat vznik subjektivity, není-li nám napřed jasno, co to subjektivita jest. Naproti tomu však, začneme-li zkoumat nejprve, co to je subjektivita, jsme na nejlepší cestě k tomu, abychom otázku řešili dogmaticky a tedy bez ohledu na skutečnost, která je ovšem v ustavičném pohybu a vývoji, jenž není ukončen a nebude ukončen ani naším sebeúspěšnějším zkoumáním. Máme proto za to, že obě otázky mají v sobě něco nevhodnosti; jsme nakloněni se domnívat, že nejlepším způsobem zkoumáná, nejlepším východiskem našeho pokusu bude sledovat subjektivitu při práci. -4. V. 57 Abychom však našli subjektivitu při práci, je třeba analysovat situaci, která je jejím předpokladem. Předpokladem subjektivity je aktivita; proto je třeba analysovat aktivitu, akci. Subjektivita je však vskutku při práci tam, kde je aktivita zvláš thího charakteru: totiž práce, praxe. Tu ovšem nelze mluvit o tom, co je dříve, zda práce (a praxe) nebo subjektivita. Není práce bez subjektivity a naopak není subjektivity bez práce. Proto nelze spolehlivě zkoumat jedno bez druhého. Jestliže nám však jde o specifickou subjektivitu, totiž o poznání, chápání souvislostí, rozumění podstatě věcí atd., pak ovšem, by se mohlo zdát, že praxe předchází poznání. Leč není tomu tak, uvážíme-li, že praxe odpovídající určité úrovni poznání musí rovněž dosáhnout určité úrovně, a naopak že vyšší úroveň praxe předpokládá nutně poznání úrovně nižší (= na nižší úrovni). Praxe ovšem má vždy určitý předstih před poznáním; avšak právě na tom místě, kde tento předstih má, t.j. kde jde před poznáním, tam už není praxí, nýbrž svého druhu tvořivou aktivitou resp. aktivitou, která se jsouc prováděna vždy do jisté míry "nazdařbůh" jako tvořivá může osvědčit, ukázat. 1 5. V. 57 00006
Scan0492.jpg
====================
Chceme-li však najít moment, který působí, že objektivita se navíc stává subjektivitou (aniž by ovšem svůj objektivní charakter ztrácela), sledujeme tím otázku genese subjektivnosti. Stojí před námi tedy dvě otázky: otázka specifičnosti subjektivity, a dábe otázka vzniku subjektivity. Jentěžko rozhodnout, která z obou těchto otázek patří na první místo. Nemůžeme přece zkoumat vznik subjektivity, není-li nám napřed jasno, co to subjektivita jest. Naproti tomu však, začneme-li zkoumat nejprve, co to je subjektivita, jsme na nejlepší cestě k tomu, abychom otázku řešili dogmaticky a tedy bez ohledu na skutečnost, která je ovšem v ustavičném pohybu a vývoji, jenž není ukončen a nebude ukončen ani naším sebeúspěšnějším zkoumáním. Máme proto za to, že obě otázky mají v sobě něco nevhodnosti; jsme nakloněni se domnívat, že nejlepším způsobem zkoumáná, nejlepším východiskem našeho pokusu bude sledovat subjektivitu při práci. -4. V. 57 Abychom však našli subjektivitu při práci, je třeba analysovat situaci, která je jejím předpokladem. Předpokladem subjektivity je aktivita; proto je třeba analysovat aktivitu, akci. Subjektivita je však vskutku při práci tam, kde je aktivita zvláš thího charakteru: totiž práce, praxe. Tu ovšem nelze mluvit o tom, co je dříve, zda práce (a praxe) nebo subjektivita. Není práce bez subjektivity a naopak není subjektivity bez práce. Proto nelze spolehlivě zkoumat jedno bez druhého. Jestliže nám však jde o specifickou subjektivitu, totiž o poznání, chápání souvislostí, rozumění podstatě věcí atd., pak ovšem, by se mohlo zdát, že praxe předchází poznání. Leč není tomu tak, uvážíme-li, že praxe odpovídající určité úrovni poznání musí rovněž dosáhnout určité úrovně, a naopak že vyšší úroveň praxe předpokládá nutně poznání úrovně nižší (= na nižší úrovni). Praxe ovšem má vždy určitý předstih před poznáním; avšak právě na tom místě, kde tento předstih má, t.j. kde jde před poznáním, tam už není praxí, nýbrž svého druhu tvořivou aktivitou resp. aktivitou, která se jsouc prováděna vždy do jisté míry "nazdařbůh" jako tvořivá může osvědčit, ukázat. 1 5. V. 57 00006
====================
Scan0493.jpg
====================
Proti zbytnění theoretické setrvačnosti filosofického úsilí je v největším počtu obyčejných případů dosti spolehlivým korektivem sjednocování theorie s praxí a praxe s theorií. Taková kontrola však je a zůstane kontrolou praktickou; a i když praxe konec konců může a musí být zdrojem oprav the400 orií v nejširším měřítku, přece jenom na funkci theoretického korektivu (který jedině může být korektivem filosoficky bezprostředně platným) nestačí. Důvody tu nejsou jen praktické, nýbrž především právě theoretické. Z nich několik nejdůležitějších. 1) I praxe je v mnohých směrech determinována theoretickými posicemi, ať už je zaujala vědomě, či spíše nevědomky. To znamená, že je při nejmenším částečně něschopná stát se ne jvyšším, posledním orgánem kontroly správnosti theorií. 2) Theoretická problematika je širší a hlubší, než aby jakákoli praxe mohla být pro ni konečným řešením. Vyrost ši původně z lidské praxe, ale odpoutavši se od ní na mnoha místech, obrátila své ostří na samy theoretické počátky a učinila tak theoretickým problémem samu the orii, t.j. samu sebe. Právě proto, že theorii učinila problémem theoretickým, nemůže být odpovědí řešení praktické; rozhodně nemůže být řešením úplným nebo konečným. 3) Vnitřní dynamika theoretická měla příležitost už nesčíslněkrát prokázat, že ani zřetelný jinak její rozpor se setrvačností jí nevlastní (nazývanou světem, realitou, skutečností) ji nedovede ohrozit v samotném jejím centru, nýbrž leda na periferii (na žaludku); tím spíše pak dominuje theorie všude tam, kde rozpor jejích principů se skutečností je méně patrný nebo dokonce zcela nezřetelný a nepoznaný. Proto pouze praktický zřetel kontrolní není a nemůže být spolehlivě účinný; postulátem správné theorie se tedy nezbytně stává kontrola prostředky theoretickými, a to všude m i tam, kde taková kontrola byla motivována důvody praktickými či dokonce kde cesta korekce byla praxí už sebe více naznačena. Z toho vyplývá požadavek, aby hráze theoretické setrvačnosti byly postaveny v samotné theorii, tj. jinými slovy, aby theorii byla dána do rukou proti setrvačným tendencím zbraň, která by byla jí vlastní, to znamená theoretická zbraň. Je třeba nalézt podstatné zdroje imanentní setrvačnosti theoretické a onu zbraň pak obrátit konkret00007 ně a přímo proti nim. (adDiss A 7,8) - 195D ove
Scan0493.jpg
====================
Proti zbytnění theoretické setrvačnosti filosofického úsilí je v největším počtu obyčejných případů dosti spolehlivým korektivem sjednocování theorie s praxí a praxe s theorií. Taková kontrola však je a zůstane kontrolou praktickou; a i když praxe konec konců může a musí být zdrojem oprav the400 orií v nejširším měřítku, přece jenom na funkci theoretického korektivu (který jedině může být korektivem filosoficky bezprostředně platným) nestačí. Důvody tu nejsou jen praktické, nýbrž především právě theoretické. Z nich několik nejdůležitějších. 1) I praxe je v mnohých směrech determinována theoretickými posicemi, ať už je zaujala vědomě, či spíše nevědomky. To znamená, že je při nejmenším částečně něschopná stát se ne jvyšším, posledním orgánem kontroly správnosti theorií. 2) Theoretická problematika je širší a hlubší, než aby jakákoli praxe mohla být pro ni konečným řešením. Vyrost ši původně z lidské praxe, ale odpoutavši se od ní na mnoha místech, obrátila své ostří na samy theoretické počátky a učinila tak theoretickým problémem samu the orii, t.j. samu sebe. Právě proto, že theorii učinila problémem theoretickým, nemůže být odpovědí řešení praktické; rozhodně nemůže být řešením úplným nebo konečným. 3) Vnitřní dynamika theoretická měla příležitost už nesčíslněkrát prokázat, že ani zřetelný jinak její rozpor se setrvačností jí nevlastní (nazývanou světem, realitou, skutečností) ji nedovede ohrozit v samotném jejím centru, nýbrž leda na periferii (na žaludku); tím spíše pak dominuje theorie všude tam, kde rozpor jejích principů se skutečností je méně patrný nebo dokonce zcela nezřetelný a nepoznaný. Proto pouze praktický zřetel kontrolní není a nemůže být spolehlivě účinný; postulátem správné theorie se tedy nezbytně stává kontrola prostředky theoretickými, a to všude m i tam, kde taková kontrola byla motivována důvody praktickými či dokonce kde cesta korekce byla praxí už sebe více naznačena. Z toho vyplývá požadavek, aby hráze theoretické setrvačnosti byly postaveny v samotné theorii, tj. jinými slovy, aby theorii byla dána do rukou proti setrvačným tendencím zbraň, která by byla jí vlastní, to znamená theoretická zbraň. Je třeba nalézt podstatné zdroje imanentní setrvačnosti theoretické a onu zbraň pak obrátit konkret00007 ně a přímo proti nim. (adDiss A 7,8) - 195D ove
====================
Scan0494.jpg
====================
Předběžná zatěžkávací zkouška logické, noetické a metafysické nosnosti oněch pojmových struktur je však možná jedině na základě specifických filosofických method a nemůže být nahrazena zkouškou, provedenou methodami vědeckými. Realita se totiž projeví ve své tíze (setrvačnosti resp. jediněčnosti) za každých okolností, t.j. neodmítne svou odpověď ani na nesmyslnou otázku vědcovu. Za takových okolností ovšem i tato odpověď bude nesmyslná, a to do té doby, dokud otázka nebude formulována rozumněji. Rozumnost formulace však i když ne výhradně, přece jen podstatně - závisí na povaze pojmových struktur, jichž je k interpretaci (tedy i k otázkám) použito. Realita sama nemůže člověku adekvátní pojmy vnutit, ba ani připravit. Ne že by pojmy neměly s realitou nic společného; interpretace reality však neroste z reality samotné, nýbrž opírá se nezbytně o interakci subjektu a reality, t.j. o lidskou praxi. Adekvátnější pojmové struktury nelze objevit v realitě, nýbrž jejich zárodky je možno odhalit jedině analysou vlastní praxe a method v ní obsažených. Na tomto základě je pak možno konstruovat pro další synthetickou, t.j. interpretační, vykladačskou práci myšlenkové struktury; tato konstrukce znamená v podstatě přeložení method z praxe vyanalysovaných do theoretické mluvy. (ad Diss A 5,6 - 1950) I když theorie o adekvaci v the orii pravdy je nesprávná a neudržitelná, přece nemůže být sporu o tom, že pravda, resp. vůbec poznání se nějak skutečnosti musí týkat, že musí existovat jakási korespondence mezi ním a mezi realitou, tedy konec konců že něco z povahy skutečnosti, nějaký její rys musí být zachován v poznání; a nejen to: musí to být rys podstatný, realitu vystihující, i když ji neopakující, nereduplikující. Musíme trvat na tom, že poznání je vždy poznáním něčeho, t.j. že se (, (jako ostatně každý soud, každá myšlenka) odnáší k předmětu, který s tímto poznáním není totožný, nýbrž který se od něho zásadně různí. Když jsme však provedli takovouto distinkci, nezbývá než se ptát, jaký vztah platí mezi oběma, čili co činí poznání skutečným poznáním, t.j. znalostí svého před(ad Diss A 11 ? 1950) 00008 mětu.
Scan0494.jpg
====================
Předběžná zatěžkávací zkouška logické, noetické a metafysické nosnosti oněch pojmových struktur je však možná jedině na základě specifických filosofických method a nemůže být nahrazena zkouškou, provedenou methodami vědeckými. Realita se totiž projeví ve své tíze (setrvačnosti resp. jediněčnosti) za každých okolností, t.j. neodmítne svou odpověď ani na nesmyslnou otázku vědcovu. Za takových okolností ovšem i tato odpověď bude nesmyslná, a to do té doby, dokud otázka nebude formulována rozumněji. Rozumnost formulace však i když ne výhradně, přece jen podstatně - závisí na povaze pojmových struktur, jichž je k interpretaci (tedy i k otázkám) použito. Realita sama nemůže člověku adekvátní pojmy vnutit, ba ani připravit. Ne že by pojmy neměly s realitou nic společného; interpretace reality však neroste z reality samotné, nýbrž opírá se nezbytně o interakci subjektu a reality, t.j. o lidskou praxi. Adekvátnější pojmové struktury nelze objevit v realitě, nýbrž jejich zárodky je možno odhalit jedině analysou vlastní praxe a method v ní obsažených. Na tomto základě je pak možno konstruovat pro další synthetickou, t.j. interpretační, vykladačskou práci myšlenkové struktury; tato konstrukce znamená v podstatě přeložení method z praxe vyanalysovaných do theoretické mluvy. (ad Diss A 5,6 - 1950) I když theorie o adekvaci v the orii pravdy je nesprávná a neudržitelná, přece nemůže být sporu o tom, že pravda, resp. vůbec poznání se nějak skutečnosti musí týkat, že musí existovat jakási korespondence mezi ním a mezi realitou, tedy konec konců že něco z povahy skutečnosti, nějaký její rys musí být zachován v poznání; a nejen to: musí to být rys podstatný, realitu vystihující, i když ji neopakující, nereduplikující. Musíme trvat na tom, že poznání je vždy poznáním něčeho, t.j. že se (, (jako ostatně každý soud, každá myšlenka) odnáší k předmětu, který s tímto poznáním není totožný, nýbrž který se od něho zásadně různí. Když jsme však provedli takovouto distinkci, nezbývá než se ptát, jaký vztah platí mezi oběma, čili co činí poznání skutečným poznáním, t.j. znalostí svého před(ad Diss A 11 ? 1950) 00008 mětu.
====================
Scan0495.jpg
====================
K pravému, skutečnému poznání nezbytně náleží nejen vědomí o předmětu, nýbrž stejně i vědomí o tomto vědomí. Člověk tu nejen ví o ně jaké skutečnosti, nýbrž je si tohoto svého vědění také vědom. Vědomí vůbec ja se vyznačuje touto svou obráceností také k sobě, které budeme říkat reflektivnost. Vědomí vyrůstá z té subjektivní sféry, která může nést název podvědomí, právě tím, že je schopno vědět o sobě, být samo sobě vlastní, blízké, neodcizené. Aby mohl člověk něco vědět, musí být schopen být si svého vědění vědom. Přístup k vlastnímu vědomí je předpokladem přístupu vědomí k věcem. Jinými slovy: reflexe je předpokladem vědomí, vědění, poznání. 10. VII. 57 Matematické zvládnutí souvislostí je příkladem pokusu o pastižení předmětu jako ne-předmětu, protože z vnitřka. Tu ovšem nemám na mysli statistické zpracování, nýbrž interpretaci, která má své vnitřní důvody. 10. VII. 57 Naprostá nejasnost panuje nejen v otázce vztahu mezi smyslovými daty a skutečností, nýbrž také v otázce vztahu mezi smyslovými daty a pojmy, resp. mezi pojmy a skutečností. Všude tam se podobnost, shoda, adekvace jen předpokládají, ale není přinášen ani jediný věcný argument, o nějž by se takový předpoklad mohl opřít. Existuje nanejvýš argument, historický: adekvační pojetí má starou, prastarou tradici; a jiné, důvěryhodnější pojetí dosud nebylo podáno. Avšak není to spíše jen poslední naléhavou výzvou k novým pokusům o řešení této otázky? (23.5.57) Výklad poznání bez přihlédnutí k jeho společenské a tím historické stránce je dnes už prokazatelně nedostatečný. Patří už k nezbytnosti výrazového usu, že se tu mluví o společensko-historické praxi. Nicméně se zdá, že se příliš málo chápe nesmírný význam praktického aspektu poznání snad právě proto, že se o něm tolik mluví. (23.5.57) 00009
Scan0495.jpg
====================
K pravému, skutečnému poznání nezbytně náleží nejen vědomí o předmětu, nýbrž stejně i vědomí o tomto vědomí. Člověk tu nejen ví o ně jaké skutečnosti, nýbrž je si tohoto svého vědění také vědom. Vědomí vůbec ja se vyznačuje touto svou obráceností také k sobě, které budeme říkat reflektivnost. Vědomí vyrůstá z té subjektivní sféry, která může nést název podvědomí, právě tím, že je schopno vědět o sobě, být samo sobě vlastní, blízké, neodcizené. Aby mohl člověk něco vědět, musí být schopen být si svého vědění vědom. Přístup k vlastnímu vědomí je předpokladem přístupu vědomí k věcem. Jinými slovy: reflexe je předpokladem vědomí, vědění, poznání. 10. VII. 57 Matematické zvládnutí souvislostí je příkladem pokusu o pastižení předmětu jako ne-předmětu, protože z vnitřka. Tu ovšem nemám na mysli statistické zpracování, nýbrž interpretaci, která má své vnitřní důvody. 10. VII. 57 Naprostá nejasnost panuje nejen v otázce vztahu mezi smyslovými daty a skutečností, nýbrž také v otázce vztahu mezi smyslovými daty a pojmy, resp. mezi pojmy a skutečností. Všude tam se podobnost, shoda, adekvace jen předpokládají, ale není přinášen ani jediný věcný argument, o nějž by se takový předpoklad mohl opřít. Existuje nanejvýš argument, historický: adekvační pojetí má starou, prastarou tradici; a jiné, důvěryhodnější pojetí dosud nebylo podáno. Avšak není to spíše jen poslední naléhavou výzvou k novým pokusům o řešení této otázky? (23.5.57) Výklad poznání bez přihlédnutí k jeho společenské a tím historické stránce je dnes už prokazatelně nedostatečný. Patří už k nezbytnosti výrazového usu, že se tu mluví o společensko-historické praxi. Nicméně se zdá, že se příliš málo chápe nesmírný význam praktického aspektu poznání snad právě proto, že se o něm tolik mluví. (23.5.57) 00009
====================
Scan0496.jpg
====================
1. 2₁ 3. 4. 5. 6. 7. 8. Рогиати je specifielsen quüistagem de Internisti que o doter redomi, mitole & vedomé Bern. uchopení dutečnosti vědomím (myſlemien, ponáním) je ödmed gresen ner pe Eu quiреворет Чиваша tam pole se re wéh pomácí dobytáme Internists (paronto & pomééné ! и 0 nyou и presporad!), sam ugome reuthen u Dentiemorts, afbeer &'odstape od mí – porad máme na wold detaly proſtoroné Pirktup rer věšem, de Inteonists, pina jest pomání, nem prostorovým zirblirenim subjekte, (ale nem ani négalsen pidpodobněním) Ze Je namadě uraniit, że jestlire pir nohopem Internirts & pröméréé ügme жильво фил so Internool reálne, ne ham být aridorne ver se nám podarilo Denteunirt & zimáníé nehipit. Галолей а домаш cama Deuteenirl není reálné Internor, & našem pomání, se nem Interné nehopena. / لشا ze cè گاو Je jasné, гучие u Internists reálun, ain to Je se Голи не была! благва: зад во ж pristup, Ehez! není Denkeärzte piùùé Staper ? Zaré to по де neho penſ, sièré nemure Wenten schipil?
Scan0496.jpg
====================
1. 2₁ 3. 4. 5. 6. 7. 8. Рогиати je specifielsen quüistagem de Internisti que o doter redomi, mitole & vedomé Bern. uchopení dutečnosti vědomím (myſlemien, ponáním) je ödmed gresen ner pe Eu quiреворет Чиваша tam pole se re wéh pomácí dobytáme Internists (paronto & pomééné ! и 0 nyou и presporad!), sam ugome reuthen u Dentiemorts, afbeer &'odstape od mí – porad máme na wold detaly proſtoroné Pirktup rer věšem, de Inteonists, pina jest pomání, nem prostorovým zirblirenim subjekte, (ale nem ani négalsen pidpodobněním) Ze Je namadě uraniit, że jestlire pir nohopem Internirts & pröméréé ügme жильво фил so Internool reálne, ne ham být aridorne ver se nám podarilo Denteunirt & zimáníé nehipit. Галолей а домаш cama Deuteenirl není reálné Internor, & našem pomání, se nem Interné nehopena. / لشا ze cè گاو Je jasné, гучие u Internists reálun, ain to Je se Голи не была! благва: зад во ж pristup, Ehez! není Denkeärzte piùùé Staper ? Zaré to по де neho penſ, sièré nemure Wenten schipil?
====================
Scan0497.jpg
====================
Eher Den– four to ye doter, rar, se ve dien 2 9. 10. M. 12. 13. 14. na tuto stáden velre noporosine odpoveder, polad reproshonmáme situasd Mera predchán Paracé se pirnáné à rituad Eterá рии je harag/m pomárním nové priprave na: Kardé pornání je morrepornáním. Vore je nak pacater? Untré де mimo samotné pomáiní. Sterá predchání t vlastné pomání, je pratiela. Adaptace arwrity invéles orgaмлении на галасей свономийнакс invrotnich funksi. när ve Tato obernámenosl овечна Je Intečnirti (es do poznání) Deglin reality. praxe je Restort reality Obernámenist. "1 مار ~ hertysnart pozornost obrá ocurácené od vuijší dentečnosti E této "двечна женовi E prassi, в залітвné aktivité. Pocàter reflexe. Otáhla 1.20. splinjele dal. Co je myslové datum ? Iluse Jednoduchých elementech myslovich. Datum nám nemí dáno, je Давиш напи Konstrukci. 0 -
Scan0497.jpg
====================
Eher Den– four to ye doter, rar, se ve dien 2 9. 10. M. 12. 13. 14. na tuto stáden velre noporosine odpoveder, polad reproshonmáme situasd Mera predchán Paracé se pirnáné à rituad Eterá рии je harag/m pomárním nové priprave na: Kardé pornání je morrepornáním. Vore je nak pacater? Untré де mimo samotné pomáiní. Sterá predchání t vlastné pomání, je pratiela. Adaptace arwrity invéles orgaмлении на галасей свономийнакс invrotnich funksi. när ve Tato obernámenosl овечна Je Intečnirti (es do poznání) Deglin reality. praxe je Restort reality Obernámenist. "1 مار ~ hertysnart pozornost obrá ocurácené od vuijší dentečnosti E této "двечна женовi E prassi, в залітвné aktivité. Pocàter reflexe. Otáhla 1.20. splinjele dal. Co je myslové datum ? Iluse Jednoduchých elementech myslovich. Datum nám nemí dáno, je Давиш напи Konstrukci. 0 -
====================
Scan0497.jpg
====================
Eher Den– four to ye doter, rar, se ve dien 2 9. 10. M. 12. 13. 14. na tuto stáden velre noporosine odpoveder, polad reproshonmáme situasd Mera predchán Paracé se pirnáné à rituad Eterá рии je harag/m pomárním nové priprave na: Kardé pornání je morrepornáním. Vore je nak pacater? Untré де mimo samotné pomáiní. Sterá predchání t vlastné pomání, je pratiela. Adaptace arwrity invéles orgaмлении на галасей свономийнакс invrotnich funksi. när ve Tato obernámenosl овечна Je Intečnirti (es do poznání) Deglin reality. praxe je Restort reality Obernámenist. "1 مار ~ hertysnart pozornost obrá ocurácené od vuijší dentečnosti E této "двечна женовi E prassi, в залітвné aktivité. Pocàter reflexe. Otáhla 1.20. splinjele dal. Co je myslové datum ? Iluse Jednoduchých elementech myslovich. Datum nám nemí dáno, je Давиш напи Konstrukci. 0 -
Scan0497.jpg
====================
Eher Den– four to ye doter, rar, se ve dien 2 9. 10. M. 12. 13. 14. na tuto stáden velre noporosine odpoveder, polad reproshonmáme situasd Mera predchán Paracé se pirnáné à rituad Eterá рии je harag/m pomárním nové priprave na: Kardé pornání je morrepornáním. Vore je nak pacater? Untré де mimo samotné pomáiní. Sterá predchání t vlastné pomání, je pratiela. Adaptace arwrity invéles orgaмлении на галасей свономийнакс invrotnich funksi. när ve Tato obernámenosl овечна Je Intečnirti (es do poznání) Deglin reality. praxe je Restort reality Obernámenist. "1 مار ~ hertysnart pozornost obrá ocurácené od vuijší dentečnosti E této "двечна женовi E prassi, в залітвné aktivité. Pocàter reflexe. Otáhla 1.20. splinjele dal. Co je myslové datum ? Iluse Jednoduchých elementech myslovich. Datum nám nemí dáno, je Давиш напи Konstrukci. 0 -
====================
Scan0498.jpg
====================
155 16. 17. 18. Je Walken prediièns našemu vědomí, čeho se paše vědomí uire besprostizans teen Co je nám dáns, елено патети م ,tell p рои you read Tedy cell - to je to, co nám podává elementární prusenist uchopit, to 1.7. co со To nas piedpokládá zuthern. Sentectuist opravdu na nás doléká chaowek, jaro met popudur; subsett mun into post teprve organizo риб мило var, integroheliroval. Merá Tato zutheWerà allirita, je predpokladem vnímání, má saus suved & prattelsch зла белодке vrachárení s redmi. морейные J a situace. а val Je T.2. pourth, memy pod. Jron пи sed noorem subgether, orienre nikoli ne mysln creatio ex nihilo; пови materiál, & nétion subgere harle subjell Word, souvin de Diutumine předucten pornámé pouré sansálne, nihols noelver, quoses logrez. похо детки Existuje war geſté druhá cesha Zuthey, Merá je zisiho řádu a your úrovné, nce ve metle vědomí. To а nebol wočení pozren. -
Scan0498.jpg
====================
155 16. 17. 18. Je Walken prediièns našemu vědomí, čeho se paše vědomí uire besprostizans teen Co je nám dáns, елено патети م ,tell p рои you read Tedy cell - to je to, co nám podává elementární prusenist uchopit, to 1.7. co со To nas piedpokládá zuthern. Sentectuist opravdu na nás doléká chaowek, jaro met popudur; subsett mun into post teprve organizo риб мило var, integroheliroval. Merá Tato zutheWerà allirita, je predpokladem vnímání, má saus suved & prattelsch зла белодке vrachárení s redmi. морейные J a situace. а val Je T.2. pourth, memy pod. Jron пи sed noorem subgether, orienre nikoli ne mysln creatio ex nihilo; пови materiál, & nétion subgere harle subjell Word, souvin de Diutumine předucten pornámé pouré sansálne, nihols noelver, quoses logrez. похо детки Existuje war geſté druhá cesha Zuthey, Merá je zisiho řádu a your úrovné, nce ve metle vědomí. To а nebol wočení pozren. -
====================
Scan0499.jpg
====================
е pela vyleyen quespottical, in Bergen Kayang, ме нал pojmy be genéloz pième odvisovar od négatal Myslissah dal. Dogma se nerodí se spolu (prévé Розгиз právě tal paro se spliva tata sein. word veradé & commen). Pagring masturen, you двой Condu. Genere sondée 19. Je 20. par urapage nihows re népatim datum, rber l'allirité subjektu, předéssion realtivité prastare. railla – Je Je Yare Struktura sondu (Sterà denn vieho ryšlení) ze zbar se strukturz arci re wifi) s praxe (mebor vore гале Von úroven). Reg (ha lehe War Prabwänosti se par allirita حمر شد mé mecifické beukturg. prelé methodſ. ala a 0 3 subperta nexpéerpávà; nebo lépe, praxi musique chápel & plue sitiai. Ir splení je bisha mil prasai, & myšlení je ticha pradleZ provádel, i ryšlení je práce, polásté piconé myšlení. Praxe ma nuální a praxé myšlentová se od Carda so zbraní. rebe driem lid e Becs1 ~
Scan0499.jpg
====================
е pela vyleyen quespottical, in Bergen Kayang, ме нал pojmy be genéloz pième odvisovar od négatal Myslissah dal. Dogma se nerodí se spolu (prévé Розгиз právě tal paro se spliva tata sein. word veradé & commen). Pagring masturen, you двой Condu. Genere sondée 19. Je 20. par urapage nihows re népatim datum, rber l'allirité subjektu, předéssion realtivité prastare. railla – Je Je Yare Struktura sondu (Sterà denn vieho ryšlení) ze zbar se strukturz arci re wifi) s praxe (mebor vore гале Von úroven). Reg (ha lehe War Prabwänosti se par allirita حمر شد mé mecifické beukturg. prelé methodſ. ala a 0 3 subperta nexpéerpávà; nebo lépe, praxi musique chápel & plue sitiai. Ir splení je bisha mil prasai, & myšlení je ticha pradleZ provádel, i ryšlení je práce, polásté piconé myšlení. Praxe ma nuální a praxé myšlentová se od Carda so zbraní. rebe driem lid e Becs1 ~
====================
Scan0500.jpg
====================
22. 23, 2½ 2 myślentore allurity yhanené, Struttura magé právě takon z ruam pro dalis myšlení paro Murtury spavené trèbes & praxe mannálné. Kronie toho авач dbát na to, abſalon frand длахе Ve AW he ги shapals jenom jako vndvriduálmi, diberi paro Rolektorom. – Ossem racàler raidé praxe je voy précieusion se Individuální a а praxe teprve Márvá. Ku zu find abstrates je nesprávmé yvoroval abstrecktüestà printma & konkretnépinho presentonal to paro Dutečnon genesi. Puvod abſtraktné vädch pojmi je pr се россий да DM Nah condesh, Je ablextem zu – uph reflexé. Teprné pur Canson paci Nasiime pozing (ve smern obecnoſti). n had nibe. الله bicha Ли дроже je Daytost wall rells, re praxe reality. Jestliže pománíé zahásí s praxe znamená to, že Jeho původ Gehome musels blédar v nepornanosti. / vernalisti, nevedomosti. Vlastní otádion se quí stárá, yar ypadá oven přechod z nernalosti. праха J pornám.
Scan0500.jpg
====================
22. 23, 2½ 2 myślentore allurity yhanené, Struttura magé právě takon z ruam pro dalis myšlení paro Murtury spavené trèbes & praxe mannálné. Kronie toho авач dbát na to, abſalon frand длахе Ve AW he ги shapals jenom jako vndvriduálmi, diberi paro Rolektorom. – Ossem racàler raidé praxe je voy précieusion se Individuální a а praxe teprve Márvá. Ku zu find abstrates je nesprávmé yvoroval abstrecktüestà printma & konkretnépinho presentonal to paro Dutečnon genesi. Puvod abſtraktné vädch pojmi je pr се россий да DM Nah condesh, Je ablextem zu – uph reflexé. Teprné pur Canson paci Nasiime pozing (ve smern obecnoſti). n had nibe. الله bicha Ли дроже je Daytost wall rells, re praxe reality. Jestliže pománíé zahásí s praxe znamená to, že Jeho původ Gehome musels blédar v nepornanosti. / vernalisti, nevedomosti. Vlastní otádion se quí stárá, yar ypadá oven přechod z nernalosti. праха J pornám.
====================
Scan0500.jpg
====================
22. 23, 2½ 2 myślentore allurity yhanené, Struttura magé právě takon z ruam pro dalis myšlení paro Murtury spavené trèbes & praxe mannálné. Kronie toho авач dbát na to, abſalon frand длахе Ve AW he ги shapals jenom jako vndvriduálmi, diberi paro Rolektorom. – Ossem racàler raidé praxe je voy précieusion se Individuální a а praxe teprve Márvá. Ku zu find abstrates je nesprávmé yvoroval abstrecktüestà printma & konkretnépinho presentonal to paro Dutečnon genesi. Puvod abſtraktné vädch pojmi je pr се россий да DM Nah condesh, Je ablextem zu – uph reflexé. Teprné pur Canson paci Nasiime pozing (ve smern obecnoſti). n had nibe. الله bicha Ли дроже je Daytost wall rells, re praxe reality. Jestliže pománíé zahásí s praxe znamená to, že Jeho původ Gehome musels blédar v nepornanosti. / vernalisti, nevedomosti. Vlastní otádion se quí stárá, yar ypadá oven přechod z nernalosti. праха J pornám.
Scan0500.jpg
====================
22. 23, 2½ 2 myślentore allurity yhanené, Struttura magé právě takon z ruam pro dalis myšlení paro Murtury spavené trèbes & praxe mannálné. Kronie toho авач dbát na to, abſalon frand длахе Ve AW he ги shapals jenom jako vndvriduálmi, diberi paro Rolektorom. – Ossem racàler raidé praxe je voy précieusion se Individuální a а praxe teprve Márvá. Ku zu find abstrates je nesprávmé yvoroval abstrecktüestà printma & konkretnépinho presentonal to paro Dutečnon genesi. Puvod abſtraktné vädch pojmi je pr се россий да DM Nah condesh, Je ablextem zu – uph reflexé. Teprné pur Canson paci Nasiime pozing (ve smern obecnoſti). n had nibe. الله bicha Ли дроже je Daytost wall rells, re praxe reality. Jestliže pománíé zahásí s praxe znamená to, že Jeho původ Gehome musels blédar v nepornanosti. / vernalisti, nevedomosti. Vlastní otádion se quí stárá, yar ypadá oven přechod z nernalosti. праха J pornám.
====================
Scan0501.jpg
====================
25, 26. 27. 28 29. tele vědomí a v podstaté o otäcken Stretnuté oné prarweré obernámeotárku, jak je s oné дая new sond, / nosh obername nortinn nchior není Inteèné pomární misèné. 2224 Bylo Gr Sleßon predstavoval d vie tar, re wèstà deutéinirle ochán do vědomí (trebas igen. 1 ni Jenom оги Datensort obernámenosti & donomisované praxs) Bylo ty mat stynon dyben mil sa lo, že de Internets prispozé védo m a doprování zr, ми певы / nebst Jaro ерівенонен в nileg od m Леново Je ticha wad?, że tu risch Här Gudshání vedomí s jedné chray I nečemu, co со лё Co se да prédmotu. odlowed. مرا — na druhé shranig qild nihn, seq de négaléme Tento purkstup vědomí ve magle спирва noewerém (to je dulérité: to predperládá docela präston historieron rituace ve zrozs subjethority, by se vědonú for emanciponalo se (mé doprovodné funkce) má ngeh foram položené otánky. Co to Je vlastné otárka?
Scan0501.jpg
====================
25, 26. 27. 28 29. tele vědomí a v podstaté o otäcken Stretnuté oné prarweré obernámeotárku, jak je s oné дая new sond, / nosh obername nortinn nchior není Inteèné pomární misèné. 2224 Bylo Gr Sleßon predstavoval d vie tar, re wèstà deutéinirle ochán do vědomí (trebas igen. 1 ni Jenom оги Datensort obernámenosti & donomisované praxs) Bylo ty mat stynon dyben mil sa lo, že de Internets prispozé védo m a doprování zr, ми певы / nebst Jaro ерівенонен в nileg od m Леново Je ticha wad?, że tu risch Här Gudshání vedomí s jedné chray I nečemu, co со лё Co se да prédmotu. odlowed. مرا — na druhé shranig qild nihn, seq de négaléme Tento purkstup vědomí ve magle спирва noewerém (to je dulérité: to predperládá docela präston historieron rituace ve zrozs subjethority, by se vědonú for emanciponalo se (mé doprovodné funkce) má ngeh foram položené otánky. Co to Je vlastné otárka?
====================
Scan0502.jpg
====================
Naprostá rejasnort fannge negen rotárce и бланее vrtahu merd saploymui daty sutei a noch, rýber faré v otárce vrtahu meriблаже myplorimi daty a resp. meri де adetrace jen přede они Dutečnosti. a synny раховите, podobnost, shoda, porládají, ale nemí pisnášen jediný vien argument, se taron' predpo Mlad 0 nye t moke opril. Existuje nanqazti argument leistorel!: adervační pojetí má Sharon, prastaron tradwer; porné duvèryhochievän pozché dind netylo podázpíše jen a nem! no. poslední naléhavou výzvou 2 noпри доважни O 23.5.57 напиз, Лор Vonde tam Avar مک چرا ?oranp مکولم السويقة ur Výrlad formání ber pishlédnuté k' yhe Volečenslé a bém historické dránce, je dus mester protaratelné Asia Mela nedostatečng. Patin ur le nertzt1 что знаконево лен ли l mulus à Colécendio-historveré praxi. Nicméniè se nicméniè se rolá, se se prälis málo chápe nesmírný vý'rnam pratiemad práve the яки рочка че во апре proto, že se 0 пили hole mulut. uon.
Scan0502.jpg
====================
Naprostá rejasnort fannge negen rotárce и бланее vrtahu merd saploymui daty sutei a noch, rýber faré v otárce vrtahu meriблаже myplorimi daty a resp. meri де adetrace jen přede они Dutečnosti. a synny раховите, podobnost, shoda, porládají, ale nemí pisnášen jediný vien argument, se taron' predpo Mlad 0 nye t moke opril. Existuje nanqazti argument leistorel!: adervační pojetí má Sharon, prastaron tradwer; porné duvèryhochievän pozché dind netylo podázpíše jen a nem! no. poslední naléhavou výzvou 2 noпри доважни O 23.5.57 напиз, Лор Vonde tam Avar مک چرا ?oranp مکولم السويقة ur Výrlad formání ber pishlédnuté k' yhe Volečenslé a bém historické dránce, je dus mester protaratelné Asia Mela nedostatečng. Patin ur le nertzt1 что знаконево лен ли l mulus à Colécendio-historveré praxi. Nicméniè se nicméniè se rolá, se se prälis málo chápe nesmírný vý'rnam pratiemad práve the яки рочка че во апре proto, že se 0 пили hole mulut. uon.
====================
Scan0503.jpg
====================
Ронаний и праволизийн овора строви (ami se Can жел mildly de cad(иавол Co Рашо ро minden mirdz datum unsch sal neskladà), refbri je fieus? ye Zonat pe o portion Janet (Qualori resp.) Cachování macosti toho, Glo pománs drive. pnámé par son podstaton je "re-coquitio Je morn pora'nim. Pornával mohn yen tho ni nèpar puám diave, ли neexistuje pomání, éteré by " Лиали со rahallo نعم nécèraného neceramélio; pertaris se necitaná, nová Dutiènirl otlacé. do našeho pománámí, par si probré naše nese pornávání u konce se mými mirenosten. м V balovém н эзни pròpadě vede jediná cesta represen, "двечной town "obernámit novon Dien néco préla nového, месо tečnosti pronat nor disse pomáZinal мей m!. Je možné pen praswelsen (rachá semím, kontakten s novon Deutečnosti. To ne untué нататик, газ же живёт shararter našeho pomávání, Varé poon pelo predporlagg. Pornal muren me pouse nèco, s'è im nějar (soti prasweg) obernámeni. (27.5.57) а опел ли не о C on to یر is forme /
Scan0503.jpg
====================
Ронаний и праволизийн овора строви (ami se Can жел mildly de cad(иавол Co Рашо ро minden mirdz datum unsch sal neskladà), refbri je fieus? ye Zonat pe o portion Janet (Qualori resp.) Cachování macosti toho, Glo pománs drive. pnámé par son podstaton je "re-coquitio Je morn pora'nim. Pornával mohn yen tho ni nèpar puám diave, ли neexistuje pomání, éteré by " Лиали со rahallo نعم nécèraného neceramélio; pertaris se necitaná, nová Dutiènirl otlacé. do našeho pománámí, par si probré naše nese pornávání u konce se mými mirenosten. м V balovém н эзни pròpadě vede jediná cesta represen, "двечной town "obernámit novon Dien néco préla nového, месо tečnosti pronat nor disse pomáZinal мей m!. Je možné pen praswelsen (rachá semím, kontakten s novon Deutečnosti. To ne untué нататик, газ же живёт shararter našeho pomávání, Varé poon pelo predporlagg. Pornal muren me pouse nèco, s'è im nějar (soti prasweg) obernámeni. (27.5.57) а опел ли не о C on to یر is forme /
====================
Scan0504.jpg
====================
Ber kontakte nemí pomání myslitelné; tieba odunturnt propastné roditem. Je suort vědomí на věcí re reályſch, res coplans. irli pes extensa Merr vectomim a reály m moten uusi list routart, ngen parabelita nebo rorespondence és pol. Oiſem sám kontakt nerabláda jesto poznámé nejenom tak, že pomámé je cimsi vie ner kontaktem, že seg se rontarten verz o to, re de резтирата, зае pinání je specifelson kontakten, konharlem Wého druhu. Tato mear fränit. när na vrab nirol vécs poréJde May жив г гитчистварук mun' dosálemont. oboustranné, vané, rýber na vub subsette, Mesſ poznává, Eses pärstapje. Uroonè, i'm'i je pomání možné, susjert, nirow věc. Kdyby tome Glo naopar neto Lichas sen pramenalo by to, re exvrtugi tere pomazelwirts, stéré masé till päckrsčez samilými věcmi, aly potas о jewah pomání mohl nspech. To segg pramena, se v popuámí you o Contart subjektu úroom mil na specsо жесия на peré libovolné. To má docela wèité dustede; dalin, - 1. VI. 57 útorni -
Scan0504.jpg
====================
Ber kontakte nemí pomání myslitelné; tieba odunturnt propastné roditem. Je suort vědomí на věcí re reályſch, res coplans. irli pes extensa Merr vectomim a reály m moten uusi list routart, ngen parabelita nebo rorespondence és pol. Oiſem sám kontakt nerabláda jesto poznámé nejenom tak, že pomámé je cimsi vie ner kontaktem, že seg se rontarten verz o to, re de резтирата, зае pinání je specifelson kontakten, konharlem Wého druhu. Tato mear fränit. när na vrab nirol vécs poréJde May жив г гитчистварук mun' dosálemont. oboustranné, vané, rýber na vub subsette, Mesſ poznává, Eses pärstapje. Uroonè, i'm'i je pomání možné, susjert, nirow věc. Kdyby tome Glo naopar neto Lichas sen pramenalo by to, re exvrtugi tere pomazelwirts, stéré masé till päckrsčez samilými věcmi, aly potas о jewah pomání mohl nspech. To segg pramena, se v popuámí you o Contart subjektu úroom mil na specsо жесия на peré libovolné. To má docela wèité dustede; dalin, - 1. VI. 57 útorni -
====================
Scan0505.jpg
====================
/ Je-li sono specifionists pomámé & peerfrénito úrovné, které sugest uusi dosáhnous, als ruter mohl pornánal, pat ornem kontakt mizèé útorni, Je vizimé, re личэй byt retenerlytnější, nem pádaciens vniedalorem pomám. Mluvíme-li modré úrovni, sterá je nutým piedpoyou're 1 Mladem pornáiní, máme na domi, жални mysli vèBer vědomí nem pomání možTo var suamená, je velre mil lotern. ра pomámé pa ve! vědomn Zber 3 naopal pa dotér vědomé. Kaby soun tak nehls, otárka by se Jenon prèsunula pary by byl rontare meri Samoty 'n doteпи vedomím dobern Если Z vel portrend سلمة ; / a / س o Patud je règmé, àe ly time celér ponéiné, zbir заи a to právé pouse jedna jeho etapa, se, Mérá není Specifretà pro pománi. 1. VI. 57
Scan0505.jpg
====================
/ Je-li sono specifionists pomámé & peerfrénito úrovné, které sugest uusi dosáhnous, als ruter mohl pornánal, pat ornem kontakt mizèé útorni, Je vizimé, re личэй byt retenerlytnější, nem pádaciens vniedalorem pomám. Mluvíme-li modré úrovni, sterá je nutým piedpoyou're 1 Mladem pornáiní, máme na domi, жални mysli vèBer vědomí nem pomání možTo var suamená, je velre mil lotern. ра pomámé pa ve! vědomn Zber 3 naopal pa dotér vědomé. Kaby soun tak nehls, otárka by se Jenon prèsunula pary by byl rontare meri Samoty 'n doteпи vedomím dobern Если Z vel portrend سلمة ; / a / س o Patud je règmé, àe ly time celér ponéiné, zbir заи a to právé pouse jedna jeho etapa, se, Mérá není Specifretà pro pománi. 1. VI. 57
====================
Scan0506.jpg
====================
3. Odstup paro onwerá sentenor a) 1 základem je kontakt subjekter sortalin realiton; je to suspert, Merý je ne vertaling & contarte b) sugjer onweré pojetí. c) arweita susperte, reartbilsta de) schöpnirt uodefiloval von Dilwrite, adaptibilita e) působení okolní reality na subjell. е) Jumé dusledky жум 6) celá řada rauzálních souvislosti nem tohoto charaktern, ale untui живий лового prochání ar kreasibilité subjektu a majert ve m'ch arcích (rom. searcích) na ne odpordà; & vinpäisho bledista rachezritelné diskontinuita meri mèzsèium působenían a odpovědé subjektu. je pirmakem subjektního, veitiného, nepředmetného rásalen. 1 9) Vritimé que hat varigens aktivity, Merá pa právě tat carogem kontarte mesi subjekten ä ortati realiton pals pusobené této reality Kaynä", 15.6.57
Scan0506.jpg
====================
3. Odstup paro onwerá sentenor a) 1 základem je kontakt subjekter sortalin realiton; je to suspert, Merý je ne vertaling & contarte b) sugjer onweré pojetí. c) arweita susperte, reartbilsta de) schöpnirt uodefiloval von Dilwrite, adaptibilita e) působení okolní reality na subjell. е) Jumé dusledky жум 6) celá řada rauzálních souvislosti nem tohoto charaktern, ale untui живий лового prochání ar kreasibilité subjektu a majert ve m'ch arcích (rom. searcích) na ne odpordà; & vinpäisho bledista rachezritelné diskontinuita meri mèzsèium působenían a odpovědé subjektu. je pirmakem subjektního, veitiného, nepředmetného rásalen. 1 9) Vritimé que hat varigens aktivity, Merá pa právě tat carogem kontarte mesi subjekten ä ortati realiton pals pusobené této reality Kaynä", 15.6.57