Machine transcription, not yet edited

====================
Reflexe jako nový počátek.wav
====================
Meditace profesora doktora Hladislava Hejdánka. Reflexe jako nový počátek. Reflexe, chápeme-li jí správně, ukazuje, jak pojimové myšlení nemusí nutně troskotat všude tam, kde už nejde jen o předmětnou skutečnost, ale o to, co je pro člověka neskonale důležitější a co nemůže být předmětně uchopeno a myšleno. Filozofie vlastně není ničím víc než reflexí, i když ještě zdalekané každá reflexe už může být považována za filozofickou. Význam reflexe v evropské myšlenkové tradici snad ani nemůže být nikdy přeceňován. Dnes se zdá být stále zřejmějším, že právě jako reflexe plní filozofie, nebo by alespoň měla plnit, nenahraditelné služby všem odborným vědám, protože ty pro svou specializaci ztratili nejen právo a kompetenci, ale především schopnost účinně kontrolovat své vlastní myšlení. Bez kvalitní filozofické pomoci je tak ohrožena sama vědeckost vědy, neboť žádný specialista není pro takovou sebe kontrolu dosti kompetentní. Je to však otázka, v čem nejhlouběji a právě toto objasnit může jenom filozofie. V reflexi odstupuje myslící od toho, čím se právě myšlenkově zabýval a na co byl soustředěn a zajímá se alespoň přechodně o to, jak vlastně ta jeho činnost vypadala. Důležitost takového soustředění dobře známe z denní praxe. Když se nám stane při domácké opravdě vypínače, že jsme vyhodili pojistky, můžeme znamenout každý detail toho, co jsme v posledních chvílích dělali. Jinak totiž se nám podobný malér může stát znovu a nebo můžeme vyrazit pojistky v celém domě nebo do konce bloku. Když se takto ve vzpomínce soustředíme na to, co jsme přesně udělali, máme všechny předpoklady k tomu, abychom od sebe odlišili na jedné straně to, co jsme sami podnikli a na druhé straně to, co jsme sami podnikli. To znamená, že jsme schopni rozlišit ve své akci to, co padá navrub nám, našemu postupu, našim představám, našim cílům a způsobu jejich dosahování o ním praktickým jednáním od toho, co spadá navrub věcným okolnostem, v našem případě takovému předmětu, jakým je vypínač. V zásadě jsou tu možné dvě verze. Buď jsme udělali chybu my, která byla v pojistku vypínač. Sám výsledek, totiž vypadnutí pojistek, nemůže rozhodnout o tom, kde byla chyba. Na to musíme přijít, když podrobíme ve vzpomínce a v reflexi rozboru celý postup toho, co jsme přesně udělali. V případě vadného vypínače je nám to všechno vcelku jasné. Horší už to bude tam, kde nepůjde o vypínač, ale třeba o užití určitého pojmu nebo o jistý úsudek, který může být vadný, nebo o celkově vadný myšlenkový postup, celkovou strategii nějakého zatím myšleného projektu, a tak dále. Nicméně ani to ještě není to nejdůležitější, co nám reflexe může poskytnout. Takovéto reflexe, které si za svůj cíl zvolili co nejpodrobnější poznání předmětné skutečnosti tím, že odhalují vady vědeckého nebo předmětně myšlenkového postupu, mají už dlouhou tradici. Většinou však zůstávalo nepovšimnuto něco velmi důležitého. Tak jako díky reflexi můžeme přesněji a spolehlivěji poznávat předmětnou skutečnost, můžeme v reflexi stále lépe poznávat také sami sebe. Ve Starém Řecku byli sice všichni filozofové stále ještě oslovováni delfskou výzvou poznej sebe sama, ale nejen oni, nebož potom i pozdější evropští filozofové odpovídali na tuto výzvu velmi nepřiměřeně tím, že vytvářili předmětné obrazy člověka, ačkoliv člověk je především podmět, subjekt, to je odpovědná na předmětné výzvy odpovídající bytost. A tak se navzdory některým pokusům tuto cestu zproblematizovat nebo docela nahradit, stává nejenom odpovědný subjekt, ale právě reflexe jedním z nejvýznamnějších témat současného myšlení.