Rozhovor o filosofii a filosofování
| raw | skeny ◆ interview, Czech, origin: nedatováno, zřejmě po roce 1989

Machine transcription, not yet edited

====================
ScanImage107.jpg
====================
"O filosofii jsem vlastně nejevil dost dlouho zájem propadl jsem nejdřív botanice, chemii a pak symbolické matematice. Naskytla se mi ale jednou možnost získat Pádlovu Útěchu z filozofie za to, že ji sakx V osmi kopiích přepíšu. I když při psaní nevěnuje člověk vlastnímu textu pozornost, bylo právě to možné určující, protože neustále filozofuju (tak nějak) z kořenů Rádlova filozofování. A druhá věc je, že jsem se přihlásil na matematiku, kde ale skati vykládali algebru a diferenciální počet, jenže já jsem měl zájem o symbolickou logiku. A ted na filosofické fakultě Arnošt Kolman, Kozák, Rieger přednášeli logiku, Patočka ohlásil rozhodl proseminář z Husserlových "Logische Untersuchung", tak jeen se přihlásit přejít na filosofii, kde jsem zjistil, že vlastně nechci symbolickou logiku, že jsem se sém v sobě mýlil, že chci filosofickou logiku. Takže Patočka s Rádlem způsobili, že jsem se dal na filosofii. V prosinci 1952 jsem promoval, ale už předtím se moji komunističtí spolužáci pokoušeli navrhnout, abych byl vyloučen ze studia jako jeden z mála jsem po únoru prošel - stále jsem tu vystupoval jako křestan, a to jim šlo na nervy, naštěstí právě komunističtí profesoři Svoboda a Rieger to shodili se stolu a já mohl dostudovat. Pak už na mě chodily ale jen posudky od svazéků, takže po promoci v EEE prosinci 1952 jsem několik měsíců marně zedníka sháněl zaměstnání a šel jsem do Stavotechny dělat pomocného štníka, kopáče a betonáře." en Přetěžko lze hledat okamžik zrození filozofa; kdo chce oktrojovat, zda nezměnilo je či není někdo filozofem, nepořídí. Proto na věci nic , že byl Ladislav Hejdének jako filozof zaměstnán puhý jen necelé tři roky - ve Filozofickém ústavu /jakožto nemarxista !/. Jinak byl nucen hledat všemožná zaměstnání, zatímco povolání zůstávalo. V tomto roce již tedy působí na pražské filosofické fakultě a vedle toho i na evangelické Čím teologické fakultě. fm vlastně i skončila doba bytových seminářů. -Kdy rta vůbec začaly bytové semináře ? "Hned v roce 1970. Měl jsem tenkrát dva tři semináře týdně, ale byli

====================
ScanImage108.jpg
====================
-2jsme velice opatrní, střídali jsme byty, měnili data. Po začátku Charty pak Tomin začal s pravidelným seminářem, ale policie to neustále znemožňova la. Tak jsem řekl, kdo má co stratit, at raději přestane chodit, a dubnu 1980 začali jsme s novými semináři, kam pak chodilo několik lidí z mých seminářů, několik od Tomina a několik úplně nových. Pak nás policie začala obtěžovat po roce 1982, kdy si myslila -po Jaruzelského puči v roce 1981- že nadešla pravé chvíle, aby nás mohli zlikvidovat. Jenom když přijeli cizinci, tak nás nechali na pokoji. Totiž ještě za Tomina zatkli s manželkou a podlouhém výslechu je odvezli doprostřed bavorského lesa. Poprask, který pak následoval, byl tak veliký, že se už neodvážili udělat něco podobného. -Nemáte alespoň trochu stesku po tom filozofování "mezi kotelnou a seminářem" ? "Stesk-těžko říct, ale fakt je, že jsem tehdy přečetl daleko víc než teď. Sice ted taky musím pracovat s literaturou, ale to jen ad hoc, Celou knihu se mi od ledna přečíst nepodařilo, což je poněkud zoufalé. Ale tu změnu vítám především v jedné věci. Na bytové semináře chodilo jen několik lidí, jak jich bylo víc než patnáct, už se do pokoje nevešli. A je tu ten problém najít lidi, kteří by v tom pokračovali. Chtěl bych si vybrat někoho sém, protože té ztracené generacé dnešních čtyřicátníků to nechci nechat v rukou. Je potřeba s tím tady hnout, zvednout úroveň katedry, a proto je ohromné, že mi sem chodí tak kolem dvou set padesáti COL Atropol lidí, takže si budu moci vybrat. z patnácti lidí dost dobře nejde. -V přednáškách hovoříte o nepřirozenosti obce polis. Nemáte za to, že nynější přepolitizovanost světa je jakýmsi sesmýknutím obce do větší a přitom chybné hloubky této nepřirozenosti? "Obec je nepřirozená nikoliv proto, že je zvrhlá, ale že není od přítody, jak tvrdil Aristoteles. Což je něco jiného. Po mém soudu měl však Aristoteles pravdu zase v tom, když říká, že člověk je zoon politikon, tedy politický živočich. A já nevím, proč bychom měli vidět v přepolitizovaAND

====================
ScanImage109.jpg
====================
nosti nějakou chybu, pokud jde o skutečnou a řádnou politiku. Nebylo by ale v pořádku, kdyby byl jen tím politickým živočichem a jiné oblasti života tak dával stranou. Ale přestože přijmeme tuto tezi, že politika ani stát není to nejdůležitější v lidském životě, tak do něho patří a spíše bych považoval za vadné, když se někdo o politiku nestará a odvrací se od ní. Jiná věc je, že se vytvořila jistá problematické tradice politiky a političnosti. Pak se tedy musíme obracet ne proti političnosti, ale proti falešné političnosti, a říci, co to ta falešná političnost je. Například politika chápaná jako jistý druh společenské techniky, jíž se má za pomoci lidí (protože bez nich to nejde, jistým způsobem ovládaných, dosahovat zvolených cílů to je nesprávná politika. Frotože politika je věc veřejná, každý má svá základní práva, a má tedy co mluvit do toho, čemu se říká res publica. -Dá se tedy o falešné politice, o které jste hovořil, říci, že vlastně člověka zpředmětňuje...? Souvisí to, ale je to vlastně jiný trend, charakteristický zejména pro evropskou kulturní tradici, které je pod vlivem řeckého vynálezu pojmu a pojmovosti spojena s nahlížením na skutečnosti, jako by to byly předměty. Takže se nakonec člověk i na ne-předměty jako jsou zvířata, rostliny, jako je druhý člověk, dívá jako na předměty. A to nemůže než dopadnout špatně, když do toho navíc zapojí schopnost technicky zvládat obrovské síly a ohrožovat tak přírodu, druhé lidi i sebe. Potom počítat s lidmi jako s předměty je nejen ponižování těch druhých, to je vlastně deklasování sebe sama. Člověk totiž nemůže být člověkem bez druhých lidí a bez vztahu k nim. Alek když se k nim špatně vztahuje, tak vlastně sám upadá a rozkládá se. -3D -Co pro vás jako filosofa znamená slovo Büh ? "Filosoficky vůbec nerad mluvím o Bohu, neužívám toho slova, poněvadž je nábožensky zatíženo, a mně se zdá, že je třeba má křesťanství očistit od náboženských konotací. Bůh je po mém soudu obecně náboženský pojem a docházelo s už v židovské a křesťanské tradici přeznačování toho pojmu. Boží jméno se

====================
ScanImage110.jpg
====================
nesmělo vyslovovat, Ježíš sám o sobě říká, že je cesta, pravda a život. Tedy myslím, že to není dné posvátné slovo a že je možno ho nepoužívat. * ato e žijeme v tradici pojmového myšlení řeckého typu znamená, že s každým pojmem je spojena myšlenková konstrukce předmětného charakteru. Právě pojem Bůh je na celé věci nejproblematičtější. Ne Bůh, ale pojem Bůh. Myšlenková konstrukce, s níž je spojen, je naprosto nevhodná a nevystihuje, co vlastně původně slovo Bůh mělo znamenat. Podobně jako s pravdou musíme rafimes SIXTH počítat, ale pojem pravda je vysoce problematická věc. Snad až jestli se podaří zaběhnout jiný způsob pojmovosti, bychom mohli vymezit, co je pravda. My vlastně pravdu, kterou chceme pojmout, uvádíme do zajetí, jímáme ji, uchvacujeme ji. Jenže pravda je skutečnost, které se nemůžeme zmocnit. Proto Rádl ve své Útěše z filozofie modifikuje o stolet starší Marxův výrok, když říká, že ne my máme pravdu, ale pravda má nás. Když chcete být věren pravdě, musíte ukazovat ve světle pravdy to, co je pravda, ale nemůžete říkat o pravdě, jaká je. Ve chvíli, kdy se obracíte od věcí, které máte vidět a ukazovat ve světle pravdy, a chcete ukázat samotnou pravdu, tak vám ta pravda uteče. Do toho zapadá ještě jiná věc: po mém soudu není žádná legitimní filosofická disciplina, která by mohla vystupovat jako jakási nauka o pravdě alethologie. A z téhož důvodu nepřipouštím ani, že by byla nějaká legitimní filozofická teologie. mnoho platná nem -Filozof ie odpovědný pravdě, ale pravdivost mu , když si ji musí nechat pro sebe, protože lidé či obec jej odmítají. Co s tím? "To je jedna z největších otázek filozofie, když je filozof nutně loajální vůči lidem kolem sebe, vůči své společnosti, a přitom jeho дву loajalita nesmí jít tak daleko, że by filozof dělal o, co společnost od něho chce. On je loajální vůči společnosti a slouží ji tím, že dělá filozofii. A filozofie je láska k moudrosti nebo láska k pravdě, jak je už u Platóna filozof tedy slouží tím, že bádá, zkoumá, odhaluje a ukazuje pravdu, že se stává tlumočníkem pravdivého pohledu na skutečnost.

====================
ScanImage111.jpg
====================
* -5A jestliže se to společnosti nelíbí a společnost chce jiný, lepší obraz, musí filozof stále s pravdou počítat jako se s tím nejvyšším příkazem, nejvyšší normou. A pak jde o to, jak přesvědčit lidi, další členy společnosti, že není nejdůležitější, aby filozof vyplnil, co oni chtějí, nýbrž je také pro ně samotné, diakosgesimaenešdamagán nejdůležitější poznat, jak věci jsou, i když se jim do toho nechce. Tento problém jí bude vždycky před filozofem a před filozofií, a jediná cesta, které odtud vede, je, že se filozof bude podílet na zvyšování vědomí a svědomí každého člena společnosti v tomto směru. To jest, že bude dělat, co bude moci nejen v bádání, výzkumu a přemýšlení, (jako ale i v spolupráci na kultivaci společnosti. My jsme dnesVspolečnost velice devastovaní, filosofové by tedy měli spolupracovat na tom, aby devastace ustoupila a aby se na její místo dostala kulturní společnost. -Myslím ted hlavně na to, že politika může člověka pohltit, pozřít, a že tak dojde k jeho odosobnění... také "To neplatí jen o politice, to platí o všem. Člověk je Homo faber to znamená člověk výrobce. Je schopen vytvářet nové skutečnosti, nové věci. Vytváří je přetvářením materiálu, který najde, a tu se stává, že se mu jeho výtvor odcizí a že se postaví proti němu. To zejména platí o společnosti. Stát je například takový výtvor, lidé si jej vytvořili, ale nejen vytvořili, ale oni musí pro ten stát každodenně něco dělat, každodenně mu musí napomáhat v pokračování jeho existence, musí ho respektovat, musí mu nahrávat. A přesto se tento stát velmi často postaví proti nim, proti celé společnosti, emancipuje se od těch, kdo ho vytvořili, a naopak se je snaží ovládnout. To je přílišné nebezpečí a je mu možné čelit jen tak, že rozumíme mechanismům odcizení a najdeme způsob, jak mu bránit. Ale to není nic proti Politice, to platí ve všech oborech. Když měk se například ně jakému koníčku věnujete nadměrně, tak 8

====================
ScanImage112.jpg
====================
the to nějak pošramotí váš život. A nemáte třeba kde bydlet, protože v by tě máte samé zkameněliny. Anebo máte tolik starostí, co se známkami anebo s jinými předměty svého zájmu, že už nemáte čas na mnohou jinou činnost. Člověk se takhle stává otrokem svého zájmu, a tomu musí bránit. Neznamená to nemít koníčka, jen to nesmí přerůst. Raději budu po vzoru J.L.Hromádky, Rádla a některých dalších, ale i evangelia, užívat slovo pravda. A