Tento dopis, datovaný 12. května 1967 v Praze, je osobním vyznáním oddanosti a vděčnosti adresovaným „bratru děkanovi“ k jeho narozeninám. Autor vyjadřuje hlubokou úctu k děkanovi, od kterého se naučil mnohému a jehož intelektuální a osobní vliv formoval nejen jeho život, ale i životy jeho blízkých přátel. Zvláště oceňuje děkanův příklad odpovědného rozhodování, které nebagatelizuje komplexnost a tíhu spojenou s takovými rozhodnutími, ale naopak je ukazuje v celé jejich syrové podobě. Autor přiložil kopii svých úvah věnovaných děkanovi a vyjadřuje obavy, zda tato práce bude důstojným příspěvkem k poctě, kterou si děkan zaslouží, a doufá v jeho laskavé pochopení. Dopis končí upřímnými pozdravy a vděčnou žákovskou láskou, ke kterým se připojuje i Heda.