Seminární diskuse se zaměřuje na Heideggerovo pojetí pravdy a její vnitřní souvislost se svobodou. Účastníci pod vedením Ladislava Hejdánka reflektují svobodu nikoli jako libovůli nebo volbu mezi možnostmi, ale jako „poodstoupení“ a „naslouchání“, které umožňuje věcem ukázat se v jejich pravém světle. Debata kritizuje běžné chápání svobody jako lidské vlastnosti a staví proti němu představu svobody jako úkolu a určení člověka. Významná část textu se věnuje konfrontaci s positivistickým pojetím pravdy, které ji redukuje na vlastnost soudu (např. v kritice Emanuela Rádla), zatímco Hejdánek zdůrazňuje pravdu jako dynamickou sílu, která člověka vede a proměňuje. V historickém kontextu je zmíněn vliv positivismu na českou filosofii, Masaryka a transformaci marxismu v tzv. engelsismus. Seminář zkoumá ontologické základy pravdy, která nevyžaduje mocenské prosazování, ale otevřenost a ztišení subjektu.