Tento text, původně zamýšlený jako vánoční dárek pro dceru autora Ladislava Hejdánka v roce 1971, představuje netradiční úvod do filosofování. Vznikal v obtížných podmínkách, kdy byl autor během psaní ve vazbě a neměl přístup k literatuře, což vedlo k tomu, že kniha není přehledem filosofických teorií, ale spíše osobním průvodcem myšlením. Hejdánek se nespoléhá na dlouhé citace autorit, nýbrž prezentuje vlastní úvahy a pozice, čímž nabízí ukázku svého specifického myšlenkového světa. Kniha se zaměřuje na proces myšlení samotného, na vztah filosofie k „obecnému mínění“ a zájmům, a na kritickou reflexi myšlenkových struktur. Autor klade důraz na pochopení různých rovin vědomí, na kritické posuzování zájmů z hlediska jejich oprávněnosti a spravedlnosti a na dějinný rozměr filosofického myšlení. Text se zabývá i základními ontologickými otázkami, jako je povaha skutečnosti, časoprostorová struktura událostí a vztah vnitřní a vnější stránky bytí, přičemž zdůrazňuje význam negentropie a vývoje jako protipólu obecné tendence k rozpadu. Dílo je tak nejen filosofickým úvodem, ale i svědectvím o síle lidského myšlení tváří v tvář nepřízni osudu.