Tento text představuje pokus o rekonstrukci závěrečné řeči obžalovaného před senátem Nejvyššího soudu v odvolacím řízení týkajícím se případu Jaromíra Duse a Ladislava Hejdánka ze září 1972. Obžalovaný shrnuje svou údajnou trestnou činnost, kterou tvoří pouze příslib pomoci s rozšířením dosud neznámého textu, příprava obálek a známek pro manželku a telefonát dr. Jirákovi. Tuto činnost považuje za nepřiměřeně odměněnou devítiměsíčním nepodmíněným trestem. Klíčovým bodem jeho argumentace je nesouhlas s tím, že byl odsouzen, jako by text letáku podrobně znal a ztotožnil se s ním, ačkoliv ho viděl až ve vazbě. Poukazuje na to, že obsah letáku nebyl v procesu meritorně projednán a soud se opíral o domněnku o jeho protistátním charakteru, přestože leták se týkal volby a vojenské intervence, nikoli socialistického zřízení. Kritizuje směšování trvalého státního zřízení s přechodnými politickými událostmi a zdůrazňuje, že jeho jednání nebylo nepřátelské vůči socialismu, ale naopak, sám se považuje za socialistu s kritickým pohledem.