Tento text se zabývá analýzou a možným rozšířením pojmů „chování“ a „jednání“. Autor zpochybňuje běžnou terminologickou konvenci, která omezuje chování na živé bytosti a jednání výhradně na člověka. Argumentuje, že na základě zkušeností a odborného pozorování lze o chování smysluplně hovořit i v souvislosti s neživou přírodou, jako jsou řeky, chemické prvky či sopky. Větší výzvu představuje pojem „jednání“, který vyžaduje přítomnost jednajícího subjektu. Text navrhuje rozšíření konceptu subjektu i na úroveň molekul či atomů, což otevírá prostor pro uvažování o spontaneitě a aktivitě daleko za hranicemi života. Cílem je pak nově definovat vztah mezi takto široce pojatým chováním a jednáním, čímž se překonává tradiční redukcionistický pohled, který by tyto jevy mohl považovat za pouhou náhodu či kontingenci. Tento filosofický přístup hledá hlubší zdůvodnění pro aktivitu na všech úrovních jsoucna.