Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka | Ježíš



Ježíš – jeho učení

Emanuel Rádl (1921)
Ježíš umřel a z jeho učení a z theorií o jeho metafysickém významu se tvořilo křesťanství, šířeno jsouc nadšenými kazateli mezi chudinou. Byla to víra v brzký konec světa a poselství o „zdrženlivosti a o vzkříšení“; čekalo se, že království boží /5/ přijde už brzo, odejme vládu od bohatých a mocných a dá ji chudým a poníženým. Tato země jest prý slzavé údolí; tu všichni jsme sobě rovni – ovšem rovni jen v naději na království boží; ale tato naděje jest to hlavní a ostatní věci jsou nanejvýš jen zkouškou anebo překážkou k docílení věčné blaženosti. Jaká to byla revoluční víra ! ... Nicméně se zdá, že sociálně revoluční prvek byl u Ježíše a snad i u prvních křesťanů silnější než připouštějí dnes ideologové, kteří mají ze socialismu strach; ale tento prvek nebyl tak silný, aby pronikl proti pojetí jednostranně duchovnímu. Potom se určitěji a určitěji formoval názor, že i tato země jest říší Boží, na níž však zákon Boží jen nepřímo vládne; vznikala církev jakožto orgán této vlády, církev s papežem, náměstkem Kristovým a s biskupy, nástupci apoštolů. Nebylo to už dávno čisté učení Kristovo a není možné, aby bylo; vždyť na Ježíše zůstala jen vzpomínka a křesťané myslili teď po svém a řešili otázky své doby, podstatně odlišné od doby Ježíšovy. Už tvrdý a theoretický Pavel odchýlil se silně od lidštějšího a mnohostrannějšího Ježíše a opět na jiné cesty se dal mystice nakloněný spisovatel evangelia Janova a Apokalypsy. Přistupovaly dále vlivy židovské, vliv pozdní filosofie řecko-římské (zvl. stoikové), vliv Platonův, Plotinův, různé elementy pohanského kultu a zvláště také vliv státní myšlenky římské, tak že se tvořilo náboženství, pro něž Ježíš byl sice mocným podnětem, ale daleko ne jediným myšlenkovým vůdcem. Církev se stala pokračovatelkou římské říše, papež nástupcem imperátorů, svaté a světice nástupci bohů mnohdy ještě se zřetelným pohanským kultem; církev však se stala také jedinou dědičkou klasické kultury, kterou, nechť si třeba i znetvořenou, uchovala pro doby pozdější.
(Náboženství a politika, J. Vetešník, Praha 1921, str. 10 – 11.)
(též in: Rádl – Hromádka – Šimsa: Čím je nám dnes Ježíš Kristus, YMCA, Praha 1940, str. 4-5.)
vznik lístku: září 2013