Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka | Víra



Víra a rozum

Emanuel Rádl (1933)
… Viděli jsme, jak od počátku křesťanství se zahnízdil předsudek, že víra je projev souhlasu s daným učením, tedy akt intelektuální. Locke mu také podléhá ve spise o Rozumnosti křesťanství, který se stal vlivným faktorem ve vývoji deismu. Víra prý není nic jiného než pevný souhlas mysli, který, je-li regulován, jak je naše povinnost, nemůže být dán ničemu leda na základě dobrého důvodu. Tedy věřit musíme, tj. musíme souhlasit s pravdou; ale máme právo žádat důkazů. … „Rozum musí být naším posledním soudcem a vůdcem ve všem.“ Byl příliš zaujat racio/131/nalismem své doby: víry jako spoléhání, jako důvěry, víry, která hory přenáší a která je dříve, než začneme rozumovat a dává rozumování a pochybování teprve smysl, Locke neznal.
(0948-II, Dějiny filosofie II., Praha 1933, str. 130-31.)
vznik lístku: říjen 2005

Víra a metafyzika | Metafyzika a náboženství

Emanuel Rádl (1933)
Učení o potřebě rozumové kritiky ve víře bylo pro Locka a pro mnohé jiné kompromisem mezi naléhavostí církevníků a lhostejností „hobbistů“. Pro sebe a pro mnohé jiné tímto prvním pokusem o demokratizaci křesťanství kompromis našel, ale zavedl následující doby na scestí. Viděl kolem sebe finessy theologů a zatvrzelost církevníků, protestoval proti nim tím, že ukazoval na praktičnost a prostotu opravdového křesťanství; bylo to pochopitelné, ale nebylo to správné. „Spisovatelé a zápasníci o náboženství je naplňují finesami a vyšperkovávají pojmy, z nichž dělají pak nutnou a základní jeho část; jako by pak nebylo jiné cesty do církve než skrze akademii nebo lyceum. Ale většina lidí nemá kdy pro učenost a logiku ani pro příliš jemné distinkce scholastické. Potřebují však praktického vedení, pro které najdou prosté poučení v Novém zákoně od Ježíše a apoštolů, sboru to mužů, složeného z největší části z nevědomých, ale produševnělých rybářů.“ Je to správný protest proti intelektualismu theologů; náboženství je praktický život a jeho příkazy bývají prostší, než je dělají theologové. Prostota náboženství však nevylučuje z něho obtížné věci metafyzické; stačí si přečíst několik vět z evangelia Janova, abychom byli v těžké theologii: tvrdáť byla někdy slova Ježíšova; kdo je mohl slyšeti? A praktičnost neznamená nedostatek hloubky. To pozdější pokračovatelé filosofie Lockovy přehlédli; zjednodušovali a zjednodušovali náboženství, až jim nezbyly než triviální mravní předpisy, které nakonec vyvětraly také.
(0948-II, Dějiny filosofie II., Praha 1933, str. 131.)
vznik lístku: říjen 2005

Pravda a přesvědčení individuální | Přesvědčení („víra“) ve vědě | Víra (přesvědčení) ve vědě | Věda a přesvědčení („víra“)

Emanuel Rádl (1905)
Neboť opravdu přesvědčení, ať vědecké, ať jakékoli, není mimo nás, ani ve faktech, ani v theoriích, ani ve filosofii, neboť každý máme už předem přesvědčení, ale skryté, nepochopené; v sobě samých je musíme hledati, a fakta, filosofie jsou jen reagenciemi, kterými své smýšlení poznáváme. Chcete-li, sbližte si toto probíjení se fakty s „uměleckým tvořením“, nechcete-li mu říkati „vědecké hledání pravdy“; v tom se obojí stýká že jest projevem individuální víry.
Jednaje o vědeckých otázkách, Mareš však napořád šlape po této své zásadě. Kdo bojuje za vědu, která jest individuálním poměrem k přírodě, ten bude nenáviděti prázdná hesla, kterým říkají Kant, Darwin, a kterým dávají jména končící na –ismus, do žádní z církví nepůjde. Kdo žádá, aby věda byla životem, ten nezačne žíti vědu filosofickými abstrakty, neboť život jest během všedních událostí a nejhlubší pravdy jsou v nejobyčejnějších faktech.
Mareš se zastavil v půli cestě: vyslovil požadavek po individualizaci vědecké, ale neprovedl ho. ...
(Dějiny biologických teorií novověku II, Praha 2006, str. 430.)
vznik lístku: únor 2007